1 hour payday loans

Zpět do Gruzie - část druhá

Martvili

Lokalita druhu Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838).  Pěkný tesařík.

Tentokrát pohádka "O statečném kozlovi" ... Video Pavel Jelínek a Michal Holomčík - upraveno.

Martvili, Etseri, hranice při Abcházii

Máme před sebou jeden z hlavních cílů výpravy. Bohužel podle počasí tomu moc nevěřím. Samozřejmě se všichni těšíme. Dostáváme se za Martvili, kde tipujeme vhodné lokality se zapojenými hlohy. Jedeme celkem dlouho, když se před námi objeví hřeben zakončený prosvětlenými pastvinami, které jsou obohaceny o roztroušené hlohy. Brzda, skládání sklepávadel a už stojím u auta sám. Nadšení je nakažlivé. Dokonce přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Což neznamená, že je sklepávání příjemné. Naopak. Mokrá zeleň otestuje náš morál. Když se mi uprostřed sklepávadla vytvoří malé jezírko, do kterého postupně doplují všichni sklepnutí brouci, přemýšlím o smyslu našeho počínání. A to je přesně ten okamžik, kdy se dělí zrno od plev. Skuteční lovci od turistů. Uplakánci od frajerů. Když si utřu slzy a chystám se odejít k autu, v údolí zazní povědomé zvolání. “Ty vole, mám ho!” Hlava to chce ignorovat. Srdce jede dál. Další mokré spršky. Další voda za krkem. Z jezírka vylovím druhy jako Ropalopus macropus (Germar, 1824), Fallacia elegans (Faldermann, 1837), Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758), Clytus arietis oblitus Roubal, 1932, Tetrops gilvipes (Faldermann, 1837) nebo hodně pěkný druh Anaglyptus arabicus (Küster, 1847). Další úspěšné zvolání mě motivuje k dalším a dalším marným pokusům. Kolem pobíhají polodivocí koně a polootravné krávy. Když už se zdá, že jsem sklepal snad všechny hlohy v okolí, zaujme mě malý mrzák těsně u země. Moc se mi nechce, ale stejně nemám co jiného dělat, tak do něj bezděčně bouchnu. Ve sklepávadle se objeví něco velkého a zvláštního. Něco, co jsem v životě ještě neviděl. Dokonce ani na fotce. Jen vím, že to bude zřejmě to, o čem kluci básnili a Pavel tohoto brouka dokonce vyhlásil za svůj hlavní cíl výpravy. Už chápu proč. Prohlížím si nádhernou samičku tesaříka Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838). I já si tak konečně můžu zakřičet do ticha: “Mám ho!” a další slova zdůrazňující tuhle emotivní chvilku. A dokonce to nebylo naposled, kdy jsem si mohl zakřičet. Paráda.

Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838)

Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838)

 Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838) - samec

Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838)

Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838)

Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838) - samice

Většinou se vyplatí prostě vydržet a věřit. A popravdě. Kdybych byl na tomto místě sám, tak se na to vyseru. Rychlý úspěch zapříčiní dokonce i to, že si najdeme čas na malý turistický výlet k místnímu vodopádu. Je to krása. Do té doby, než se pokusím o velmi zajímavý akční záběr z bezprostřední blízkosti vodopádu a foukne vítr. Lehká vlhkost zapříčiní, že oblečení, které se snažím celý den na sluníčku usušit, je během vteřiny kompletně mokré. Po cestě zpět k Martvili se nám opět rozpršelo, a tak je další cíl výpravy jasný. Pivoňky. Snažíme se dostat až na samotnou hranici s Abcházií, kde by se mohla v květech těchto rostlinek ukrývat Brachyta caucasica ssp. caucasica Rost, 1892. Vše potřebné o ní víme. Stačí najít pivoňky. Na počasí nezáleží. Brouci prostě budou schoulení v květech. Jednoduché. Bohužel najít vhodné místo, kde by měly kvést zrovna pivoňky není až tak snadné. 

Martvili

Martvili Martvili

Kozel 

Kinchkha. To je on. Kozel. Pan Kozel!

Martvili Martvili

Martvili

Martvili Martvili

Kinchkha. Něco jako aquapark. Jen přírodní.

Martvili

Martvili

Martvili Martvili

Martvili

Jvari

Jvari. Pozůstatky postsovětského průmyslu. Těsně před dokončením recyklace.

Jvari

Pokud někde existuje líheň aktivistů a divnolidí ze strany zelených, musí to být někde tady.

Jvari

Jvari

Jvari

Vše, co jsme zjistili o Abcházii, by se dalo shrnout do jediného slova. Díra.

Navštívili jsme zajímavá místa. Projeli jsme opravdu všechny zapomenuté cesty. Vždy, když už jsem myslel, že silnice nemůže být horší, pokaždé byla ještě horší. Pokud jsem si někdy stěžoval na kvalitu cest v Gruzii, tak při hranicích s Abcházií je to opravdu masakr. Ve své podstatě je to jen samá díra. Jízda velkým SUVéčkem je peklo. Tady však obyvatelé žádné súvéčka nemají. Potkáváme auta s tak nízkým podvozkem, že majitele podezíráme z nějaké černé magie. Možná snad z absence nervových zakončení v oblasti hýžďových a prdelních svalů. Tohle prostě nejde běžným autem dát. Jediné pivoňky, co po zdlouhavém cestování objevujeme, jsou ty na hřbitově v Jvari. No, říkal jsem, že jdeme přes morál. Myslíte, že jsme je neprohledali? Zkuste si tipnout? Každopádně jsme nic nenašli. Zajímavý výlet v okolí monumentální přehrady Enguri Dam a zapomenuté vesničky Muzhava (kde by se měla právě Brachyta vyskytovat), skončil neúspěšně. Se soumrakem míříme zpět za dědkem a odměňujeme se opět večeří. Přece jenom, jeden z hlavních cílů výpravy jsme si dnes splnili.

Enguri Dam

Enguri Dam. Opravdu monumentální přehrada. Muselo to dát práce nanosit sem všechnu vodu.

Etseri

Staré dobré Etseri ...

Etseri

Starý dobrý David. Rychlost jeho klepání je 162 - 234 úderů za minutu. A to za chladného počasí. 

Etseri

Tady je hezky ... moc hezky ... jednou se sem vrátím ... v červnu ... a to budete čumět ... Carabusové všech druhů ... těšte se!

Probouzíme se opět do deště. Dáváme si tak za cíl vybrat pasti a zmizet z této prochcané oblasti. Na dobré nastartování dne se uvelebíme na náměstí, kde se krom policejní stanice nachází pěkná cukrárna. Tomáš jakožto milovník všeho s cukrem dupe před vchodem nožičkama a nemůžeme ho odtamtud dostat. Snažíme se být tolerantními rodiči, tak Tomáška bereme dovnitř a dáváme si kafe. Malý rošťák si objednává dva zákusečky. Jeho objednáka očividně vzbudila v prodejně rozruch. Když si zákusky přinesl ke stolu, bylo nám jasné proč. Jeden zákusek měl rozměr malého svatebního dortu. Než nám vychladlo kafe, zákusky zmizely. Odchází jako hrdina.

Etseri

Etseri

Etseri

Při neutuchajících deštích jsme zaznamenali drobnou kulminaci místních toků. Tady se však mají kam rozlévat. Takže život jde dál.

Za malou chvíli se zase motáme v proklatých kopcích u vesničky Etseri. Samozřejmě stále prší. No a pasti? Samozřejmě prázdné. Dobrá polovina z nich je vyplavená a to i přesto, že jsem si dal práci se stříškou nad každou pastí. Spodní vody je tady dost. Navíc od minulého roku se v okolí pohybuje větší množství dobytku, a tak mám některé pasti zadupané a jiné zase vyhrabané. V jedné pasti se schovává jeden kousek Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus laevilineatus Ganglbauer, 1887. Bída. Nějak jsem to bohužel tušil. Tady prostě štěstí na pasti nemáme. Zbývá poslední místo. Tam kde jsem loni našel jediného svého martviliňáka. Prostě tomu věřím. Bohužel marně. Pasti i tady zejí prázdnotou. Resp. překypují vodou. Rozhoduju se k zoufalému činu. Stejně jako minule. Začínám převracet šutry a klády v okolí pastí. Dám ruku do ohně, že to je naprosto stejná ležící kláda jako loni. Ano, opět se tady ukrývá jeden krasavec. Málem mně uteče, jak je rychlý. Skočím po něm, když se snaží zahrabat zpět pod šutry. K mému překvapení se nejedná o martviliňáka, ale o samičku druhu Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988. Neméně krásný kousek. Když se pod sousedním kmenem ukrývá navíc sameček tohoto druhu, je důvod k malé radosti. Kecám. K velké radosti. Den teprve začíná. Po cestě se zastavujeme na lokalitě mirabilise. Tentokráte solidně fouká.

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988 - samec

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988 - samice

 Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus laevilineatus Ganglbauer, 1887

 Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus laevilineatus Ganglbauer, 1887

 Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus laevilineatus Ganglbauer, 1887 - samec

Porost je mokrý po noční spršce. Přesto do toho opět naplno bušíme. Prvními úspěchy jsou tesaříci Clytus arietis oblitus Roubal, 1932, Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758), Fallacia elegans (Faldermann, 1837). Sklepávadlo je opět mokré a pěkně ztěžklo. I tak se zdá, že to nebude špatný den. Když do sklepávadla začínají padat další kousky Anaglyptus arabicus (Küster, 1847), Molorchus plagiatus Reiche, 1877, Ropalopus macropus (Germar, 1824), nebo třeba drobný Tetrops gilvipes (Faldermann, 1837), jsem spokojený. Pak se do těžkého sklepávadla opře silný poryv větru. Pokud už tušíte, co se mohlo stát, tušíte správně. Skončil jsem jako Pavel na Noriu. Zlomená nosná tyč sklepávadla znamenala konec nadějných lovů. Najít novou tyč bude znamenat pěkné zdržení. Jak po chvíli zjišťuji, zlomená je v prostředním spoji. Uchyluji se tak k nouzovému řešení. Sklepávadlo držím za zlomený spoj a ještě chvíli zkouším štěstí. Plachta sice není pně napnutá, ale funguje to. Když z dalšího malého hlohu, plazícího se téměř u zemi, sklepnu samce Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838) společně se dvěmi samicemi, je vše opět v naprostém pořádku. Mezitím, co se snažím opravit nosnou tyč, kluci ještě doplní druhy jako Cerambyx scopolii Fuesslins, 1775, Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879, Pogonocherus hispidus (Linnaeus, 1758), Rhagium fasciculatum Faldermann, 1837 či larvu tesaříka Rutpela maculata (Poda, 1761).

Borjomi

Zbytek dne využíváme na dlouhý přesun do střední části Gruzie. Když už se těsně před půlnocí blížíme k našemu hotýlku v Tsagveri, předjede nás policejní auto a donutí k zastavení. Tahle neočekávaná situace mě překvapí. V Gruzii máme najeto tisíce kilometrů a nikdo si nás za tu dobu nevšímal. Strážník ihned vytuší, že jsme cizinci, a tak mě rusky slušně poprosí o doklady k autu a mé řidičské oprávnění. Slušně mu odpovím, že je mám v kufru, a vystoupím z vozu. Po otevření kufru vypadne pět prázdných, v těsném sledu pak šest plných, dvoulitrovek od piva. Krabici plnou koňaků zachytím těsně nad zemí. Od té doby je kontrola dokladů pouze formalita a milý strážník se soustředí pouze na dechovou zkoušku. K našemu společnému překvapení mám čistou nulu. Když mu pak jako bonus nahlásím místa, kde se pohybují další české výpravy plné alkoholiků, popřeje mně příjemný pobyt a mizí spokojeně do tmy.

Atskuri

Atskuri

Okolí Atskuri ... tam je krásně ...

Probuzení v hotýlku u báby, je více než tradiční. Krásně prší a celkem výrazně se ochladilo. Zdá se nám, že snad jedině Dorcadionům by tohle počasí nemuselo vadit. Teda pokud se alespoň na chvíli mraky roztrhají. Nováčci v našem týmu jsou zvědaví na jeden z opravdu kulervoucích druhů skrývající se pod nezajímavým názvem Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Cesta nám ubíhá velmi rychle. Klukům po celou dobu společně s Pavlem barvitě popisujeme náš loňský úspěch s tímto druhem. Stovky kusů křupající pod tíhou našich nohou. Jedeme prostě na jistotu. Na lokalitě nám dokonce přestává pršet. Jen ta teplota není zrovna na nátělník. Na horizontu se rýsují zasněžené kopce při hranicích s Tureckem a my se snažíme najít alespoň jeden kus Dorcadiona schovaný někde v trávě. Odvalujeme kameny i usušené kravské hovna, očekávajíc nějakého broučího otužilce. Já to po chvíli vzdávám a věnuji se průzkumu kozinců (Astragalus sp.). Tahle nízká pichlavá dřevina skrývá vývojová stádia zajímavého tesaříka Xylotrechus (Turanoclytus) sieversi (Ganglbauer, 1890). Netrvá to dlouho a v kořenech skutečně nacházím praepupy tohoto nenápadného, ale o to víc zajímavého druhu.

Atskuri

Atskuri

Astragalus sp. Lokalita druhu Xylotrechus (Turanoclytus) sieversi (Ganglbauer, 1890)

David se taky činí a, i když se na louce nenacházel žádný strom, přinese larvu druhu Clytus schneideri Kiesenwetter, 1879. Vydolovanou z divoké meruňky Prunus armeniaca. Po celé hodině hledání je jediným naším úspěchem nalezené torzo hledaného Dorcadiona. Shodneme se na přesunu. Kousek od nás je alej, kde jsme minulou výpravu vydolovali z dutin topolů praepupy a imaga tesaříka Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897. Některé ještě přímo z kukelních komůrek. Úspěchy se dostavují velmi rychle, ale chceme dnešní den zakončit ještě nějakým zajímavějším nálezem. Za ikonickou pevností Atskuri tak děláme náhodné zastávky na oklep hlohů. Moc si od toho neslibujeme, ale s prázdnou neodcházíme. A tak krom krásného výhledu na pevnost, pozorujeme tesaříky druhů Alosterna tabacicolor ssp. subvittata (Reitter,1885) Anaglyptus arabicus (Küster, 1847), Anaesthetis testacea rufescens Baeckmann, 1903, Anoplodera rufipes ventralis Heyden, 1886, Clytus arietis oblitus Roubal, 1932, Cortodera sp., Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758), Fallacia elegans (Faldermann, 1837), Grammoptera abdominalis (Stephens, 1831), Mesosa nebulosa (Fabricius, 1781), Parmena pontocircassica Danilevsky & Miroshnikov, 1985, Stenocorus (Anisorus) quercus aureopubens Pic, 1908, Stenurella nigra maesta Danilevsky, 2013, Tetrops gilvipes (Faldermann, 1837) a loňský nejhledanější špek výpravy Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Tento druh postupně nacházíme snad na každé lokalitě napříč celou Gruzií.

Zanavi

Zanavi

Zanavi

 Z lokalit nás musel vyhnat vždy až soumrak ... tady bylo krásně ... a těch brouků ...

Další den nastal čas na vybírání a rušení pastí v Rikoti Passu. Opět se to neobešlo bez dojemného loučení s místní psí smečkou zastoupenou roztomilým a přítulným štěňátkem. Po nakrmení a zjištění, že nám ta malá smradlavá svině vyhrabala většinu pastí, se pomalu smiřujeme s tím, že to nebude žádná sláva. Vlastně v pastech nalézáme takovou tu místní klasiku, zastoupenou hlavně druhy Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus subincatenatus Kraatz, 1878 a Carabus (Neoplectes) ibericus imereticus Retezar, 2011.

Borjomi

Borjomi

Při hledání nových lokalit jsme objevili zříceniny, hrady, pevnosti a jiná bezvýznamná místa bez tesaříků ...

Rikoti Pass

Rikoti Pass

Rikoti Pass ... pokud někdy jedete do Gruzie musíte se stavit do Rikoti Passu. Je to jako navštívit před každou výpravou děda Vševěda. Nic tam není, nic se tam nedozvíte, ale zastavit se tam musíte. Je to tradice.

Tsagveri

Rikoti Pass

Surami

Měli jsme štěstí. Byla akce. Tak jako loni. Předloni. A v minulém století.

Těší nás zlepšující se počasí. Nastává tak ideální čas druhého pokusu na hřebenech u Gori. Dostat se autem až pod hřeben je po několika dnech vydatných dešťů, celkem oříšek. Rozblácená cesta, kterou využívá pouze místní vojenská jednotka k přístupu na střelnici, je tou pravou zkouškou pro naši (čti Ninovu) čtyřkolku. Zavřel jsem oči, sešlápl plyn na podlahu a nějak se to podařilo vyjet. O tom, jak se dostaneme dolů, nikdo nyní nepřemýšlí. Čeká nás odpoledne v ráji tesaříků. Hlavně David se těšil. Rozhodl se totiž zopakovat můj loňský vzácný nález tesaříka Phytoecia (Helladia) diademata (Faldermann, 1837). O jeho nadšení si myslíme svoje. Jen je nám ho líto, tak mu to neříkáme do očí. Strávili jsme tady dost hodin na to, abychom věděli, že to byl opravdu pouze náhodný nález. Místo, kde jsem můj kus chytil, jsem loni prolezl po kolenách centimetr po centimetru. David trpělivě poslouchá naše skeptické poznámky, pak někam mizí a za půl hodiny přichází se svým chyceným kusem Phytoecia (Helladia) diademata (Faldermann, 1837). Nebylo co dodat. Za svůj pobyt tady v Gruzii jsem si na jeho značnou výtěžnost tak nějak zvyknul. Nezbývalo než jej sledovat a učit se. Počasí nám tentokrát přeje a sluníčko do nás naplno posílá vše co může. I přesto na hřebenu značně fouká. Typické Gori. Po zemi vesele lozí zástupci Dorcadionů. Na hřebenu hlavně Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014 a pod hřebenem druhy Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873 a Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872. Všude na chrpách sedí desítky kusů Cortodera goriensis Danilevsky & Hodek, 2016. Doufaje v to, že krásné počasí vyláká i desítky kusů Coptosia georgiana Navrátil & Rozsíval, 2016, číhám na hřebenu. Žádné rojení se opět nekoná. Občas v silném větru přelétne ojedinělý kus. Nedaří se nám zjistit odkud, kam a proč tyto sametově bílé potvory přeletují zrovna tento hřeben.

Gori

Phytoecia (Musaria) affinis boeberi Ganglbauer, 1883

Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872

Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772)  Phytoecia (Musaria) affinis boeberi Ganglbauer, 1883

Phytoecia (Musaria) affinis boeberi Ganglbauer, 1883, Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872 a Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772)

Gori

Při hledání na rozehřáté zemi se potkávám pouze s druhem Phytoecia (Musaria) affinis boeberi Ganglbauer, 1883, který se v poryvech větru chová jako zástupce skupiny Dorcadion. Prostě lozí po zemi a vyhřívá se na holých místech. Dokonce vidím samce, který si to šlape za samičkou. Ta na něj v klidu čeká na vyhřátém šutru. Pod hřebenem zahlédneme desítky kusů Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894, Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767), Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772), ojediněle pak Phytoecia (Opsilia) caerulescens (Scopoli, 1763). Žádné překvapení se tak nekoná a Gori nastavuje svou obvyklou tvář. David ještě stíhá vydolovat larvy druhů Purpuricenus budensis (Götz, 1783) a Xylotrechus (Turanoclytus) sieversi (Ganglbauer, 1890). Bouřky, které se doposud honily jen ve vzdáleném okolí, se postupně přesunují k našemu místu. Nemělo tak smysl dál zůstávat. Další dny chceme zůstat v dosahu Noria a zejména Mskhety. Hlavním úkolem na podvečer se tak stává hledání podnájmu. V těsném sledu objevujeme dvě zajímavé varianty. Pochybný hotel a pak squat, kde se dá pod střechu zajet i autem. Náš rychlý úspěch v hledání, tak znamená volný podvečer. Ten využíváme k opětovné návštěvě osvědčeného Noria. Hlohy připravené na oklepání, nepřináší však nic překvapivého. A hlavně čekajících hlohů je zatraceně málo. Příjemné nálezy druhů Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931 a Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879 tak nepřináší očekávaný efekt. Vařič s velkokapacitní plynovou bombou strádá, a tak pro letošní noc zvolíme přenocování ve squatu. Nemohli jsme vybrat lépe. Něco jako opuštěná výrobní hala přímo u silnice lákalo k přenocování. Autem vjíždíme dovnitř a je jasné, že se nemusíme bát deštivé noci. Teplá instantní večeře z domova a zejména koňak dokreslí atmosféru naší geniální destinace.

Norio

Squat

Squat

Squat

... když koupíte továrnu přes internet ...

Norio Norio

... kultura ...

Po suprové noci nastal čas plánování. V Norio vkládáme velké naděje. Ovšem výtěžnost pěti malých hlohů, kam jezdí všechny entomologické výpravy posledních let, se nám zdála velmi chabá. Za poslední dny se utvrzujeme v tom, že nejsme žádní přizdisráči. Rozhodně nejsme tak zoufalí, že neumíme najít nějakou dobrou lokalitu. Nastal čas najít další místa. Místa, kde bude dostatečné množství hlohů i brouků. Naplánujeme tak větší okruh severně od Tbilisi. Po zadání vztyčných bodů do GPSky vyrážíme. Pavel s Tomášem už od rána svědomitě plní pitný režim. Vodu máme na umývání, plní jej tedy pivem. Když se dostaneme do zalesněných kopců, bedlivě sledujeme boční cesty a květenství hlohů. První zastávka je zajímavá. Zastíněná cesta lesem je lemovaná krásně kvetoucími hlohy. Jeden mohutnější u cesty se pokusíme sklepnout společnými silami. Roztáhneme pod strom všechna sklepávadla a začneme do něj bušit ze všech sil. V úspěchy jsme doufali, ale tohle předčilo všechna naše očekávání. Pavlovi dokonce ve sklepávadle uvízne “velká trojka” což jsou tři druhy tesaříků a naše hlavní body zájmu výpravy: Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879, Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817) a Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838). Další sklepávadla také zrovna nezejí prázdnotou. Leptorhabdium má za chvíli každý z nás a tento tesařík se postupně stává plečkou výpravy. Vzácné rozšíření druhu Oxymirus mirabilis také bere za své. Divíme se, že minulý rok byly hlohy všude naprosto sterilní. Za chvíli jsme všichni spokojeni. Tesaříků druhu Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906 je tady také dost. Běžní tesaříci jako Fallacia elegans (Faldermann, 1837) či Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931 vyhazujeme ze sklepávadel jako zavšivené páteříčky.

 Norio

V další prudké zatáčce si pro změnu zachytáme Agapanthia (Epoptes) lederi Ganglbauer, 1883 a Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894. Vše jde nad očekávání dobře. Když se dostaneme k prvním domům na místo připomínající náhorní plošinu, trochu znejistíme úbytkem lesů. Ovšem gé-pé-eska nás neomylně vede zkratkou opět do zalesněných hvozdů. Projedeme několik drobných bažin a cesta pozvolna zmizí. Navigaci to nijak nerozhodí. Zajímavé. Místní lidi ani neví, že tady mají cesty. Pozvolna však přituhuje a já se začínám obávat o výkon naší čtyřkolky. Některé bažinky možná někdy v minulosti projel traktor, ale hloubku těžko odhadovat. Raději vždy vycházím kontrolovat tůňky, abychom někde nezůstali viset. Kluci resp. zejména Pavel využívá nestřežených chvil bez kapitána vozu a řidiče v jednom. A snad i z důvodů oslav velké trojky, mizí jedna petka piva za druhou. Dojedeme na louku, kde už nejdou vidět ani stopy po nějakém průjezdu v několika posledních letech. Hloubka vody v některých místech je neměřitelná a není vidět na dno. Když se chystám tuhle smutnou zprávu klukům sdělit, projede kolem mě naše auto. Za volantem vidím usmívajícího se Pavla. Je to spíš takový ďábelský úsměv. Auto zmizí do poloviny někde v tůňce, lehce se zakymácí a pokračuje dál. Jako tank. Chvíli začne hrabat a dusit se. Přesto těsně vyvázne. Po překonání bažiny Pavel vyskočí z auta a děsně se směje. Za to já mám cvrklé v trenkách. Zůstat někde tady by nebylo příjemné. Pavel se dál směje. Prej že nešlo odolat. Opilcům však přeje štěstí. Tento manévr nám ušetřil pěknou dávku času, protože do tohohle by nikdo střízlivý nevjel. Následuje louka plná kytiček. Dokonce náznak vyjetých kolejí. Jak může být tahle cesta v navigaci, nechápeme. Potkáváme místního rolníka v traktoru. Kouká jako blázen. Zastavuje a čeká. Už víme proč. Před námi je řeka. A to ne zrovna malá. Proud je po vydatných deštích celkem svižný. Ve své podstatě jsou dvě možnosti. Obrátit to a absolvovat ještě jednou bažinu, či skončit v čisté řece. Je rozhodnuto. Zavírám oči a jedu do peřejí. Tipuju cestu, kde mohl před chvílí jet traktor. Lehce štrejchneme pár šutrů, možná za sebou necháváme nějaké to oplastování, ale jsme na druhém břehu. Když později zjistíme, že tuhle zkratku, co nám naše gépéeska vybrala, jde pohodlně objet po krásné silnici, je nám do pláče. Ušetřili jsme asi pět set metrů. Ztratili ovšem několik hodin, část auta, a já důstojnost. Kdo tyhle navigační programy vymýšlí? Už po silnici se dostáváme opět do krásného bukového lesa. Odměníme se další zastávkou.

Norio

Správce hřiště jsme před léty propustili ... ano ... taky už víme, že to byla chyba ...

Tentokrát už přesně vím co hledat. Vypozorovali jsme, že Leptorhabdium má rádo zastíněné hlohy. Nejlépe přímo v zapojeném lese. Mířím tak lesní cestou někam do svahu. Je zde několik hlohů v zápoji lesa. Při prvním klepnutí mně do sklepávadla padne pět kousků tohoto superšpeku najednou. Neskutečné! Krásné! Vzpomínám na minulý rok. Jak moc jsme po tomto druhu toužili. Každý z těchto kusů je téměř dvojnásobně velký než loňský kus, který se mně podařil získat u Noria. V plachtě sklepávadla vypadají úchvatně. Jen si tam tak sedí. Podlouhlé kulaté minisalámky. Krásný brouk. I když už ztratil nádech nedostižitelnosti a vzácnosti. Další úspěchy na sebe nedají dlouho čekat a krom Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879 je tady opět Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906, Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838), Glaphyra umbellatarum (Schreber, 1759), Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758), Fallacia elegans (Faldermann, 1837), Grammoptera abdominalis (Stephens, 1831), Alosterna tabacicolor ssp. subvittata (Reitter,1885) a Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931.

Bochorma 

Koukněte na nenápadný hloh vpravo. Bylo tam pět kusů tesaříka Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Už tam nejsou.

Přesto mně chyběl ještě jeden tesařík, v kterého jsem doufal. Má nejistota netrvá dlouho. Při další zastávce bezděčně klepnu do téměř odkvetlého hlohu a na bílé plachtě sklepávadla kontrastně září Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817). Černý tesařík s šesti bílými puntíky na krovkách, tak jak latinský název napovídá. Na hlohu se nám prostě letos daří. Poslední dnešní kousky z tohoto plodného keříku byly Stenurella nigra ssp. maesta Danilevsky, 2013, Anoplodera rufipes ssp. ventralis Heyden, 1886 a samozřejmě spousta kusů Fallacia elegans (Faldermann, 1837) a Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931, které už nikdo nepočítal.

Zverimex

Masna

pojízdný zverimex ... a masna ... prodejny sousedily podezřele blízko sebe ...

V podvečer se dostáváme zpět na obchvat okolo Tbilisi. Byla to pěkná okružní cesta. U města Sartichala prohlížíme topolovou alej. Hned na prvním stromě, sedí při okraji malé dutiny Rhamnusium bicolor ssp. testaceipenne Pic, 1897 a dvě imaga ohnivě červeného Enoploderes sanguineum Faldermann, 1837. Je to tady dokonalé. Topoly jsou poměrně mladé a stojí přímo u velmi frekventované silnice. Výtěžnost těchto mladých stromů je neskutečná. Co strom, to několik brouků. Je zajímavé, že o pár kilometrů dál, v jiných stromech, jsou brouci ještě v praepupách. Maximálně v kukelkách. Po chvíli u nás zastavuje policejní hlídka. Samozřejmě nelžeme a na zvědavé otázky upřímně odpovídáme. Sbírání brouků tu trestné není. Zřejmě už mají nějakou negativní zkušenost a kontrují otázkou, jestli do stromů sekáme. Jakmile je však ujistíme, že opravdu jen sbíráme, spokojeně odjíždí. Nádherná země. Kdysi to takhle fungovalo všude na světě. Teď je to spíše výjimka. I tohle je jeden z hlavních důvodů, proč se zrovna do Gruzie rád vracím. Přitom jsou státy, které si hrají na daleko demokratičtější formu vlády, ovšem opak je pravdou. Smutné, jak rychle se demokracie mění na tisíce předpisů a zákazů. Ale to už je jiná pohádka.

Vashlovani

Vashlovani

Bar v ložnici ... sen každého chlapa ...

Program na dnešní večer je jasný. Ukrojit další stovky kilometrů směrem na východ Gruzie. Noc chceme přečkat již v blízkosti NP Vashlovani. Ráno pak zkusíme štěstí podruhé. Doufáme, že vegetace už bude více svěží a druhů přibude. Před půlnocí se dokodrcáme až na naši oblíbenou základnu s terasou. Spokojeně usínáme a probouzíme se opět do propršeného Vashlovani. Tentokráte s bonusem. Tak jako loni máme defekt. Program se tedy mění. Odjíždíme zpět do nejbližší civilizace. Zkušenosti máme z loňska, takže jedeme na jistotu do DedoplisTskaro, kde si nás majitel zapadlého pneuservisu dokonce pamatuje. Defekt je podstatně menší než minule, a tak se tady dlouho nezdržujeme. Cena je stejná. Přibližně padesát našich korun. Od pomocníka navíc dostáváme půllitr domácí samohonky jako dar. Což převodem do ekonomických čísel znamená, že na nás pneuservis spíš prodělal. V této pseudocivilizaci máme data v mobilu, a tak k naší nespokojenosti zjišťujeme, že pršet tady bude ještě další dva dny. Musíme udělat radikální rozhodnutí. Kluci tak kupují pivo. Nevím proč to tak je, ale vždy když chceme udělat nějaké důležité rozhodnutí, kupujeme několik litrů piva. Někdy děláme i několik rozhodnutí denně. Když nám jednou došlo pivo, Tomáš usnul. Na chvíli procitl, aby nám oznámil, že nemá důvod bdít, pokud není pivo. Znělo to logicky.

Vashlovani

Vashlovani

Vashlovani a asi už tradiční defekt ... myslím defekt jako defekt ... o tom pánovi na fotce nikdo nepsal ...

Vashlovani

Myslím, že tahle fotka je dost chlapská. Nic víc chlapského už nemůže být. Soudím tak podle množství nabídek na natáčení gay-porna co jsme dostali za poslední měsíc. Já jsem je všechny odmítnul. A kluci? Nevím, neříkali.

Co nebylo na první pohled až tak logické, bylo rozhodnutí opustit ihned Vashlovani. V okolí Tbilisi pršet nemělo. Rozhodnutí nelogické, ale velmi praktické. Ještě že rád řídím. U hlavního města skutečně neprší. Objíždíme osvědčené kolečko na oklepání hlohů severně od hlavního města. I tady v noci pršelo, ale hlohy vydávají opět své bohatství. Když už se zdá, že máme brouků dost, jdeme za kulturou. V podvečer se u Bochormy necháme zlákat výšlapem k místnímu klášteru a pevnosti Bochormis Tsikhe. Tomáš zřejmě tuší, jak daleko a vysoko to bude, a tak zůstává pod kopcem. Zbytek naší osádky se rozhodne dobýt vrchol. Je to nečekaný zvrat v naší výpravě.  Nikdy jsme nebyli dál, než pár kroků od auta. Kluci se báli, že jim někdo vypije pivo, a já se bál, že pivo vypijí a odjedou s autem. Tak, jak to už jednou předvedl Pavel. Možná to je mladistvá nerozvážnost či snad přebytek testosteronu. Po půlhodině nejsme stále nahoře a o našem záměru už máme jasno. Kopec je stále strmější a naše kondice mizerná až ubohá. V okolí pěšiny vede něco jako kovové zábradlí, které snad kdysi sloužilo jako jednokolejné dopravovadlo pro obyvatele pevnosti. Před soumrakem jsme konečně nahoře. Úžasný výhled. To mohl být. Kdyby už nebyla tma. 

Bochorma Bochorma

Bochorma Bochorma

Bochorma Bochorma

Bochorma

Bochormis Tsikhe. Postava úplně vpravo šla vidět až po vyvolání filmu ... děsivé.

Kluci objevují něco jako kapličku. V klenbě u vstupu visí zvon. Na stěně v podloubí před vstupem je zeď obložená svatými ikonami a drobnými dary. Vstup do kaple pak chrání polorozpadlé středověké dveře. Po stranách je zeď na dvou místech černá od sazí či uhlu. Černá místa vypadají dost bizarně a prostupují tady obrysy rukou. Doufáme v to, že lidských rukou. Ke dveřím se nikomu nechce. Vrcholem hrdinství je tak zazvonění na zavěšený zvon. Zvuk se rozléhá do údolí. Když ztichne, David dost vyděšeně upozorní na stěnu obloženou ikonami. Teprve teď si všímáme, že uprostřed výklenku sedí kohout. Děsivý pohled. Nečekaný. Nohy nám poněkud dřevění. Zvíře nemůže být živé. Co by tady dělalo? Proč by sedělo zrovna ve výklenku? Proč se ani nepohne? Odhodlám se k hrdinskému činu, dělám krok vpřed. Kohout se stále nehýbá, přesto je to jasné. Je živý. Co tady dělá? Místo se nezdá obydlené. Okolí je všude zarostlé. Bez hnutí na nás zírá. Nebojí se. Široko daleko je jediný, kdo se nebojí. Najednou máme divný pocit, že nás někdo sleduje. Nejenom kohout. Všude je hrozivé ticho. Ještě před chvílí jsem chtěl dovnitř kaple. Teď tam vlastně určitě nechci. Co tam, ne? Je to naprosto zbytečné. Dveře jsou dozajista zamklé. Zkoušet to, je ztráta času. Navíc je tma a nic by nešlo vidět. A vůbec. Co tam asi tak může být zajímavého, že? Co může hlídat kohout, někde v zapomenuté pevnosti v lesích uprostřed Gruzie? Nic důležitého. A určitě nic nadpřirozeného. Černé fleky v okolí dveří, začínají mít význam. V tom mě napadne, že Tomáš o nás jistě musí mít strach. Měli bychom jít dolů k autu. Kluci souhlasí a trvají na tom, že bychom mohli pro jistotu běžet. Aby dlouho nečekal. Stmívá se rychleji, přesto kohouta vidíme za každým stromem. U auta jsme opravdu během chvíle. Se svou atletickou minulostí jsem rád, že klukům stačím. Další dva dny se snažíme tento zážitek vytěsnit.

Bochormis Tsikhe Bochormis Tsikhe

Bochormis Tsikhe Bochormis Tsikhe

Bochormis Tsikhe - kohout zde střeží něco tajemného ... vchod do podzemí, démonický portál, nebo něco ještě děsivějšího ... 

Noc přečkáme v průmyslovém squatu u Noria. Střídavě držíme hlídky. Kdyby si pro nás došel kohout. Nikdo z nás ale stejně nezamhouří oka. Další den proto navštívíme místo, které je pod viditelnou boží ochranou. Zedazeni Monastery. Když myslím viditelnou ochranou, tak opravdu viditelnou. Ochrana v podobě obrovské železné konstrukce ve tvaru kříže na kopci, nejde přehlédnout na kilometry daleko. Nás zajímá hlavně krásný les v okolí. Přesto naše první kroky míří do komunity jeptišek. Pod obřím křížem tady mají vybudované velmi skromné ubytování. Nebál bych se to přirovnat ke ghétu na východním Slovensku. Jen jsou všude kříže a jiné náboženské symboly či ikony. Z kupy plechů a náhodně pohozených desek vyběhne postarší jeptiška. Trvá na tom, že nás musí provést po jejich obydlí. Bereme to jako očistec od nadvlády kohouta. Po návštěvě první z místností usuzujeme, že u kohouta to nebylo až tak hrozné. Tohle milé zvíře by mělo dostat ještě jednu šanci. Od velmi vlídné paní se dozvídáme, že přes třicet let neopustila ghéto, které je naprosto soběstačné. Zamíříme do skromné kapličky a následně do ateliéru, kde její dcera tvoří ikonické náboženské obrázky. Snad aby si kohout vyzdobil svůj pokojíček. Trváme na tom, abychom se potkali s manuálně zručnou dcerou. Ale jeptiška je mazaná. Někam ji ukryla a nechce nám ji ukázat. Lidé jsou zde věřící, ale rozhodně nejsou hloupí. Vedle stojí o dost lépe vybavená chlapská část pravoslavného kláštera. Pěkně vybavená tvrz s vyhlídkou na Tbilisi a Mtskhetu. Když se pokocháme vyhlídkou, několik místních pravoslavných popů nasedá do svých Landcruisů a odjíždí na nákupy do města. Snad koupí i něco holkám v ghetu. Po této očistné pouti, zamíříme do lesů. Je jasné, že až sem kohoutova moc nedosáhne. Jsme pod ochranou.

squat

... dobré ráno ve squatu ... po noci v Bochormis Tsikhe jsme byli fakt moc rádi, že ráno nikdo nechyběl ...

Norio Zedazeni Monastery

Zedazeni Monastery Zedazeni Monastery

Zedazeni Monastery - slunce vychází nad křížem. Sem zlé síly nemůžou ... kohout nad náma ztrácí moc ...

Zedazeni Monastery Zedazeni Monastery

Skromný ateliér, ještě skromnější záchod ...

Zedazeni Monastery

Zedazeni Monastery Zedazeni Monastery

Zedazeni Monastery

Zedazeni Monastery

Zedazeni Monastery a výhled na Mtskhetu ... bývalé hlavní město Gruzie. Vlevo Jvari - pravoslavný klášter ze 6. století.

Zedazeni Monastery

Mezitím co se kluci věnují dřevaření, nějaký čas sklepávám pod starým elektrickým vedení. Jak je poslední dobou zvykem, tak i tady nacházím například druh Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838). Zdá se, že ve správný okamžik květenství hlohů to může být běžný druh. Další nálezy jsou už pouze běžné druhy jako Anoplodera rufipes ventralis Heyden, 1886, Fallacia elegans (Faldermann, 1837), Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931 a Tetrops gilvipes (Faldermann, 1837). Dřevařením se klukům podařilo zjistit druhy jako Xylotrechus antilope bitlisiensis S. Marklund & D. Marklund, 2013 , Xylotrechus arvicola lazarevi Danilevsky, 2016 a Stictoleptura scutellata (Fabricius, 1781). Já zkouším prozkoumávat bohatý bukový prales a doufám v nález nějakého velkého Carabuse. Po hodinovém důkladném prohledávání a obracení stovky ležících kmenů zjišťuji, že v lese žádný, ale opravdu žádný Carabus není.

Zedazeni Monastery

Na odpoledne máme v plánu místo, které jsem ještě z tepla domova vytipoval přes google/maps. Mělo by to být jisté místo výskytu Purpuricenus caucasicus Pic, 1902 a dalších zajímavých tesaříků. Přesun na tento kouzelný hřebínek byl otázkou chvilky. Dostupnost autem byla perfektní. Z bukového pralesa jsme se za pár minut ocitli v prostředí skalní stepi a lesostepi s teplomilnou květenou. Paráda. Tohle byla trefa do černého. Vytahujeme smýkadla a rozběhneme se do svahu. Je jasné, že se tady zdržíme co nejdéle. Zjišťujeme, že travní druhy tesaříků, které jsme chytali ve Vashlovani, jsou tady také bohatě zastoupeny. Ve smýkadlech postupně uvíznou Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984, Agapanthia (Epoptes) lederi Ganglbauer, 1883, Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894. Z dalších travních druhů třeba Phytoecia (Cardoria) scutellata (Fabricius, 1793), Phytoecia (Helladia) millefolii millefolii (Adams, 1817), Phytoecia (Opsilia) caerulescens (Scopoli, 1763), Phytoecia (Phytoecia) pubescens Pic, 1895, Phytoecia (Phytoecia) pustulata (Schrank, 1776), Phytoecia (Phytoecia) rufipes rufipes (Olivier, 1795), Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825), Phytoecia marki Danilevsky, 2008. Nejhojnějším druhem je tady Pseudovadonia livida desbrochersi (Pic, 1891), kterou vytřepáváme ze smýkadel jako největší odpad. Radost nám udělá objev druhu Vadonia unipunctata (Fabricius, 1787) a také Oberea erythrocephala(Schrank, 1776). Z blízkého kláštera se na naše počínání přišel podívat i pravoslavný pop, kterého smýkání louky očividěn upoutalo. To už ze smýkadla vytahuji druh Phytoecia (Blepisanis) vittipennis pravei Plavilstshikov, 1926, ze kterého mám obrovskou radost. Dalšími objevy jsou běžnější Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767), Alosterna tabacicolor ssp. subvittata (Reitter,1885), Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758), Plagionotus floralis (Pallas, 1773). David doplní druhy jako Chlorophorus sartor (O.F. Müller, 1766) či Pseudosphegesthes brunnescens (Pic, 1897), které vytěžil ze dřeva. V kozinci je tady samozřejmě Xylotrechus sieversi Ganglbauer, 1890. Nejvíce radosti mám z objevu velkého množství bodláků. Teda ne přímo z nich. Na bodlácích nehnutě sedí jako bílí medvídci tesaříci druhu Conizonia (Pteromallosia) albolineata (Hampe, 1852). Tento druh jsem chtěl opravdu moc najít. Tady je bohatě zastoupen. Je to tady jako v ráji. Skalní step postupně přechází v lesostep a les. Ten chceme ještě určitě prozkoumat. Dnes už toto místo necháváme odležet. Náš seznam druhů celé výpravy se tady pěkně rozrostl. Kluci pořád touží po armeniace. Ano, taky bych si ještě nějaký ten kus chytil. Přece jenom, je to jeden z hlavních cílů výpravy.

Mtskheta

Mtskheta

Mtskheta

Jvari

Počasí už by mělo být po zbytek pobytu konečně dobré. Co dobré. Výborné. Odjíždíme do Vashlovani. Noc ve Vashlovani je nádherná. Krásné teplo a čistá obloha. Tak začíná náš třetí pokus na tomto místě. A teď si milé děti zkuste tipnout. Jaképak počasí bylo ráno? Ano. Kdo si tipnul, že stálo za hovno, připočte si bod. Ráno to opět vypadalo na déšť. Pouze alternativní přesun blíže k Ázerbajdžánu sliboval možnost lepšího počasí. Už jsme to pozorovali minulý rok. Na jihovýchodním cípu NP Vashlovani se step mění v polopouštní útvary. Tam se mraky nikdy dlouho neudržely a, i když nad stepí pršelo na krovky Mallosií, pozorovali jsme, jak se slunce prodíralo právě nad lokalitou armeniak v blízkosti polopouště u řeky Alazani. Nezbývalo než změnit lokaci. Když tak učiníme, zjistíme, že před pár dny zelená lokalita se proměnila jako mávnutím kouzelného proutku. Živná rostlina armeniaky měla odkvetlé květy, a tak naše snaha vyšla opět naprázdno. Oproti loňsku vypadala lokalita jinak. Rostliny nebyly téměř vidět. Všude byla většinou pouze jedna rostlina. Snad šlo o nějaký divoký ječmen. Byl všude a zastiňoval další kytky. Lokalitě zřejmě odzvonilo. Snad se pletu a jen v tomhle roce s dlouhou zimou vyrostlo prostě vše najednou a možná rychleji než jindy. To musí zjistit další výpravy, které přijdou po nás. My to vzdáváme a vracíme se zpět na zelené louky, kde si kluci chtějí chytit ještě nějakou tu Mallosii. Já jsem se věnoval smýkání, ale druhy tesaříků se shodovaly s našimi předešlými pokusy. I tak jsme neodjeli s prázdnou. Drud Phytoecia (Phytoecia) pubescens Pic, 1895 tady šel přehazovat vidlemi. Ostatní předešlé druhy, co jsme zde chytali, byly už viditelně na ústupu. V podvečer jsme opouštěli kouzelné Vashlovani. Neradi. Hlavně my s Pavlem. Věděli jsme, že se sem pár let určitě nevrátíme. Nebyl ovšem důvod ke smutku. Vaslovani nám během dvou let vydalo vše, co mělo. Navíc nás čekal poslední den na místě, o kterém jsme věděli, že nebude rozhodně marné. Hřebínek u Mskhety a přilehlé lesy.

 Gulf

Ano, jsme zpět. Naše oblíbená benzínová pumpa Gulf ... i když to nevypadá, jejich veřejná wifi bezproblémů utáhla videohovory do ČR. Místní této výhody využívali minimálně.

Vashlovani

Vashlovani

Vashlovani

Vashlovani

Vashlovani

NP Vashlovani letos překvapilo svou nevyzpytatelností ... přesto jsme se tam rádi vraceli ...

Vashlovani

Čistý béžový interiér vozu už dostává na prdel ... zadní sedadla žila vlastním životem ... Foto Pavel Jelínek - upraveno.

Vashlovani

Proč Dejv ukazuje želvě kolik je hodin si už opravdu nepamatuju ... Foto Pavel Jelínek - upraveno.

Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767)

Vashlovani

Opouštíme Vashlovani ... život tady jde dál ... pomalu a krásně ...

Čekal nás zároveň den odletu. Nastal ten správný čas se vysprchovat. Upřímně, potřebovali jsme to. U obchvatu v blízkosti Tbilisi jsme jednou zahlídli zajímavý hotel u silnice. S ještě zajímavějším jménem 28,3. Netuším a snad ani nechci, co to číslo znamená. Kolem desáté večerní jsme na místě. U hotelu je nějaký klub, kde to pěkně žije. Přeci jenom je sobota. Pavla s Tomášem posíláme na průzkum. Pokusí se vyjednat nějakou zajímavou cenu. Chichotání omladiny postávající u diskotéky nebereme v potaz. Ignorujeme i to, že z hloučku zaslechneme nějakou poznámku o homosexuálech. No co, klukům to spolu sluší. Za chvíli se spokojeně vrací zpět. Je to dobré. Jdeme se nastěhovat. Beru svůj kufr a jdu se zabydlet. Aha, dvoulůžko. Nevadí, po čtrnácti dnech jsme si rozhodně blíž než kdykoliv jindy. Jen společná přikrývka může být překážkou. Jdu do auta pro drobnosti a v tom mně to dochází. Prej hotel. Hodinový hotel. Po cestě dostanu pár nabídek. Nerozumím gruzínštině, ale z gest jsem pochopil, že dívka s knírem nežádá o cigaretu. To co se zdálo jako diskotéka je spíše bordel pro kamioňáky. Střípky zapadají do sebe a parkoviště plné tureckých kamionů, začíná dávat smysl. Prohlížím dvoulůžko s respektem. „Ještě že nemáme UV světlo“, poznamená suše Pavel. Který to bere s humorem. Přikládám to několikáté petce piva, co má za sebou. Dvoulůžko už bude spíše hmyzí hotel. Myslím, že tohle je nejnebezpečnější místo, kde jsme kdy spali. Je to po dlouhé době místo, kde nic chytit nechci. Ještě si zaběhnu do auta pro spacák. Když se vrátím, Pavel vyběhne ze sprchy. „No, kamaráde. To je zážitek.“ Jeho pokřivený úsměv značí nejhorší. Naskočím do žabek, které tento hotel nabízí grátis, a vkročím do místnosti, kde to kvete. To, co se zdá být pěkným květinovým vzorem na kachlíkách, je ovšem živé. To by snad člověk i vydržel. Ten šílený smrad hoven, který šel z odpadu, byl opravdu i pro otrlého člověka silné kafe. Vybíhám z koupelny. Pavel se válí smíchy. „To už jsem ti tam vyvětral“ prohlásí, až ho přejde největší záchvat smíchu. „A počkej ve sprše. To je taky pecka.“ Na jeden nádech se snažím vyčistit si zuby a osprchovat se. Po zapnutí sprchové hadice ovšem vychází proud vody snad ze všech míst, jen ne z hlavice. „Ty krávo, kolik že nás to stálo?“ křičím na Pavla. To už slyším jen smích.

hmyzí hotel

Nikdy jsem přesně nevěděl, co si představit pod pojmem "hmyzí hotel" ... teď to vím naprosto přesně ... bohužel ...

hmyzí domek

U nás v teleshopingu prodávají struhadla ... v turecké televizi prodávají sniperky ... EU by se vstupem této země dozajista obohatila.

hmyzí hotel hmyzí hotel

V Bochormis Tsikhe není vstup do pekla ... ten je tady ... na hajzlíku hotelu "28,3" ... jen kohout jej nehlídá ... bo by tady zdechl ...

Za chvíli doběhnou David s Tomášem. Jejich zážitky jsou podobné. Větrají do chodby. Začínáme s dezinfekcí. Naštěstí jsme doplnili zásoby koňaku. Na dně druhé flašky se objevil nápad, navštívit sousedící podnik a navázat přátelství. Třebas i krátkodobé. Bohužel jsme si již dřív slíbili, že hmyz domů převážíme pouze usmrcený. Tuhle myšlenku přátelení tak při další ochutnávce zavrhujeme. Před usnutím zapínám satelit, kde na jednom z tureckých programů běží zajímavý teleshoping. Jen místo struhadel prodávají sniperské pušky. Jiná země, jiný mrav. Zalézám do spacáku, když už Pavel těžce oddychuje a sbírá turecký hmyz z dvoulůžka. Když už se zdá, že bych snad mohl zapomenout na vše, co tenhle dům hrůzy skrývá, za sádrokartonovou zdí se ubytuje jeden turecký přepravce. Samozřejmě s dámskou společností. Nevím kolik ho to stálo, ale to děvče své zaměstnání opravdu zvládalo skvěle. Jako bych tam byl společně s touto dvojicí. Po velmi krátké předehře se rozjela divadelní hra o jednom dějství a s jednou postavou. Musím uznat, že holka se své role držela dokonale. Pravda, chvílemi trochu přehrávala, ale na téhle okresní úrovni to byl slušný výkon. Naštěstí turecký chlapec byl dlouho na cestách, a tak neměla tahle etúda douhého trvání. Ráno jsem vzpomínal na všechno to pohodlné spaní ve squatech, které jsme navštívili. Zlatý kozí chlívek. Naštěstí před sebou máme ještě celý den sbírání na dokonalé lokalitě.

Karsani

Karsani ... dobré místo ... opravdu hodně dobré místo ...

Karsani

Karsani Karsani

Karsani Karsani

Nemovitost v Karsani, která nám posloužila jako základna ... škoda že nebyla na prodej ...

Karsani

Mít v Karsani dobré SUV je základ ... sami jsme se o tom přesvědčili ... a tohle auto, co nám přijelo na pomoc, vypadalo jako dobré SUV 

Karsani Karsani

Pejsků se po Gruzii toulá spousta ... kdyby to bylo možné, pár bych si jich převezl domů ... tyhle štěňátka si ale majitel hlídal dobře ...

Přesunujeme se nejprve na skalní step, kde se nacházely travní druhy. Poté jsme zamířili více do lesa. Při průjezdu poslední osadou na nás koukalo pár starousedlíků typu - masový vrah. Ale na čumění si tady člověk zvyknul už loni. Lesní cesta se postupně mění ve strmé vyschlé koryto plné šutrů. Čtyřkolka zalapala po dechu, podjelo několik šutrů a začali jsme hrabat na místě, v té nejhorší části kopce. Postupně a neovladatelně couváme dolů i s kameny pod autem. Přibližujeme se k srázu, který už nastavoval svou náruč. Na poslední chvíli se chytá jedno kolo a odvracíme tragédii v poslední den pobytu. Uvědomujeme si, že tohle opravdu v poslední den nemá smysl. Necháváme auto na kraji cesty a jdeme dál po svých. Než se stačíme vyhrabat z auta, přijede borec v upraveném Landcruiseru. Prej, že jestli nepotřebujeme pomoc. Byl to ten stejný týpek, co na nás tak čuměl dole ve vesnici. Zaslechl prohrabávání kol a prostě přijel na pomoc. Opět se přesvědčíme o tom, že v Gruzii nemůže člověk lidi posuzovat podle vzhledu. Slušně poděkujeme za nabídku pomoci a pokračujeme po svých. V okolí lesní cesty kvete spoustu okolíků. Zejména bolševník. Na nich to opravdu žije.

Karsani

Karsani

Karsani

Karsani

Karsani

Karsani

Karsani bylo dobrou rozlučkou s Gruzií ... jen tady jsme potkali více než čtyřicet druhů tesaříků ...

Nejhojnějšími obyvateli květů jsou například tesaříci Anoplodera rufipes ventralis Heyden, 1886, Callimoxys gracilis (Brullé, 1833), Fallacia elegans (Faldermann, 1837) nebo Stenurella nigra maesta Danilevsky, 2013. Na květ přímo přede mnou přiletí také pěkný Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838). Postupujeme lesem až na samotný vrchol, kde se k našemu překvapení nachází opět nějaký kostelík. Okolní strmé louky jsou plné květů, na kterých je neskutečné množství hmyzu. Někde nad hlavním městem se začnou kupit mraky a voní to bouřkou. Hmyz začíná ožívat dvakrát tolik než normálně. Nevíme kam dřív skočit. Další druhy, které potkáváme jsou například Rhagium fasciculatum Faldermann, 1837, Arhopalus rusticus (Linnaeus, 1758), Clytus rhamni Germar, 1817, Cerambyx scopolii Fuesslins, 1775, Leiopus femoratus Fairmaire, 1859, Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906. Na lesních mýtinách se na bodlácích ukázalo obrovské množství oblíbených chlupáčů Conizonia (Pteromallosia) albolineata (Hampe, 1852). Po lesní cestě pobíhají desítky kusů Dorcadion (Cribridorcadion) sulcipenne ssp. Küster, 1847, Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873. Naneštěstí se postupně bouřka posouvá až k nám a pod přívalem šíleného krupobití se běžíme schovat do lesa. Pak pomalu sestupujeme lesem k autu. Je dobře, že začalo pršet. Asi bysme jinak ani neodešli. Bylo to opravdu pěkné rozloučení s celým pobytem tady v Gruzii. To si zaslouží pořádnou večeři. Restaurace s libozvučným názvem Dzveli Dukhani (რესტორანი ძველი დუქანი) láká na místní speciality. Jako správní gastrosexuálové pořádně oslavujeme naše úspěchy v této nádherné zemi. Následuje pořádný nákup koňaků, proto, aby nebyl návrat do reality tak drastický.

Conizonia (Pteromallosia) albolineata (Hampe, 1852)

Conizonia (Pteromallosia) albolineata (Hampe, 1852)

Conizonia (Pteromallosia) albolineata (Hampe, 1852) - tento druh mně udělal radost

Mtskheta

Pohled na Mtskhetu. Podobných krásných míst jsou jen tady v okolí desítky ...

St. Nino Church

St. Nino Church

Čeká nás ovšem poslední drastický zážitek. Nino. Jeho auto doznalo za posledních čtrnáct dnů značných změn. Od amatérsky provedného airbrushe až k sportovnímu tuningu a odlehčení karoserie o zbytečné doplňky. Třeba o nástupní práh. Nino má opět zpoždění, ale akademická dvouhodinka utekla jako voda. Už byla tma, ale nebyla tak velká, aby skryla úpravy na jeho autě. Nino dorazil a měl evidentně naspěch. Přišla řada na nějaké to rychlé papírování a vrácení zálohy. Nino se ovšem balíčku bankovek nechce vzdát jen tak snadno. Následuje důkladná prohlídka auta a trapné ticho. Bylo nekonečné. Prvně obhlíží naše grafity, zaujme ho i milá zahrádka na vstupním prahu u řidiče, kde klíčila cibule a evidentně se blížila doba sklizně. Defekt na pneumatice přiznáváme bez nátlaku. Když se začíná více zajímat o stranu spolujezdce, kde chybí některé méně důležité části auta, nastává čas na drobný obchodní trik. Otevíráme kufr, kde zůstalo několik přebytků z našeho pobytu. Plynová bomba, nějaké české konzervy, instantní polévky apod. "To je dárek", povídá Pavel. Drsný chlap z předměstí zjihne. Obdivuje luxusní zboží ze západu. Jeho srdce patří nám. No a taky hlavně ta záloha na auto. Trochu s ostychem nám oznámí, že si musí vzít deset dolarů za umytí auta. Souhlasíme. To je fér. Nino si tak odváží asi nejdražší instantní polévky, jaké kdy svět viděl. Nastal čas loučení s Gruzií.

St. Nino Church

St. Nino Church - zazvonil zvonec a výpravy byl konec ...

Poslední video je spíše písničkou z pásma Zpívánky: "Běží mniszechi k Táboru". Video Pavel Jelínek a Michal Holomčík - upraveno.

Zanavi, Gori, Rikoti Pass, Vashlovani,Zedazeni Monastery, St. Nino Church

Odlet domů byl trochu kostrbatější, než bychom chtěli. Na tureckém letišti nás čeká sedmihodinový přestup. Abychom nepodléhali depresím a trudomyslnosti, David se ujal funkce animátora. Rozděluje dlouhý čas čekání na půlhodinové úseky. Každý z těchto úseků pak patří jiné tematické hře. Já se moc těším na úsek, kdy budeme třídit gruzínské mince a řadit je podle velikosti. Mám v této půl hodince malou vsuvku a pro kamarády jsem si vymyslel soutěž „Miss gruzínská mince“. Z dalších zajímavých půlhodinek můžu snad jmenovat třeba půlhodinku „Najdi známého dvojníka“, která vypadala nadějně. Špatné nebyly ani ty, které se věnovaly návštěvě záchodu, fastfoodu či popíjení kávy. Jen pořadí bylo nepromyšlené a příště to budeme muset vypilovat. David byl úžasný a hry nás moc bavily. Prvních dvanáct minut na letišti tak uběhlo opravdu rychle. Pak už se to táhlo jako sopel. Nepomohlo ani to, že Pavel našel vietnamce, který silně připomínal Hikara Sulu. Kormidelníka hvězdné lodi USS Enterprise ze Star Treku. Namítal jsem sice, že asiaté vypadají všichni stejně a kormidelník by tak mohl být každý prodejce nudlí, přesto musím sportovně uznat, že to byl náš největší úspěch v této děsně pitomé hře. Poté někdo přišel se spásným nápadem sjednotit tyto drobné časové úseky do úseku spaní. Našli jsme si odletovou kóji nejdražších arabských aerolinií, odkud nemělo dalších několik hodin startovat žádné letadlo, sundali boty a ustlali si spokojeně na koberci. Probudil nás až čilý letištní ruch před odletem a hlášení v několika jazycích, že by nikdo neměl spát na zemi. Sbohem Turecko, nashledanou Gruzie! Ovšem pokud nashledanou, tak rozhodně bez přestupů. A co napsat na závěr? Snad jen to, že Gruzie opět překvapila. Psát o tom, že je v Gruzii snadné sbírání by byl blábol. Přesto, že se cítíte jako ostřílený mazák a myslíte si, že o této krásné zemi už něco víte, překvapí vás spousta věcí. Příjemně i nepříjemně. Není to balkán, kde to žije hmyzem na každé rozkvetlé kytičce a sluníčko vám příjemně opaluje pleš. Hmyzu je tady dost. Ale! Nadřete se! Samozřejmě to chce mít i trochu toho štěstíčka. Tak určitě! Více než štěstí, potřebujete ale zkušenosti. Jsem rád, že zkušenostmi jsem byl obklopen a mohl se učit od takových ostřílených borců na tesaříky jako jsou Pavel, David a Tomáš. Díky nim se výčet objevených druhů výpravy přiblížil sběrům na balkáně. To ještě spoustu objevů čeká v přivezených větvičkách či pod mikroskopem. Takže! Jde se objevovat!

Vashlovani

čtyři z chlívku

Čtyři z kozího chlívku a pes ... teda košile ... byla to dobrá výprava ... dlouho jsem se tak nenasmál ... tak zas někdy ... a někde ...

Seznam zjištěných druhů tesaříkovitých:

  1. Agapanthia (Smaragdula) persicola Reitter, 1894
  2. Agapanthia (Epoptes) dahli nitidipennis Holzschuh, 1984          
  3. Agapanthia (Epoptes) lederi Ganglbauer, 1883
  4. Alosterna tabacicolor ssp. subvittata (Reitter,1885)         
  5. Anaglyptus arabicus (Küster, 1847)       
  6. Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906
  7. Anaesthetis testacea rufescens Baeckmann, 1903
  8. Anoplodera rufipes ventralis Heyden, 1886
  9. Arhopalus rusticus (Linnaeus, 1758)
  10. Asemum striatum (Linnaeus, 1758)  - ex larva, Pinus
  11. Callimoxys gracilis (Brullé, 1833)            
  12. Cartallum ebulinum (Linnaeus, 1767)
  13. Cerambyx scopolii Fuesslins, 1775
  14. Clytus rhamni temesiensis (Germar, 1824)
  15. Clytus arietis oblitus Roubal, 1932         
  16. Clytus schneideri Kiesenwetter, 1879 – ex Prunus armeniaca
  17. Conizonia (Pteromallosia) albolineata (Hampe, 1852)
  18. Coptosia georgiana Navrátil & Rozsíval, 2016                                 
  19. Cortodera goriensis Danilevsky & Hodek, 2016
  20. Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758)                                     
  21. Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872                  
  22. Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014
  23. Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873
  24. Dorcadion (Cribridorcadion) sulcipenne gubini Danilevsky,
  25. Dorcadion (Cribridorcadion) sulcipenne sp. Küster, 1847
  26. Enoploderes sanguineum Faldermann, 1837
  27. Fallacia elegans (Faldermann, 1837)
  28. Glaphyra kiesenwetteri ssp. hircus (Abeille de Perrin, 1881)                      
  29. Glaphyra umbellatarum (Schreber, 1759)
  30. Grammoptera abdominalis (Stephens, 1831)
  31. Chlorophorus sartor (O.F. Müller, 1766) – ex larva, Quercus
  32. Chlorophorus figuratus (Scopoli, 1763)
  33. Leiopus femoratus Fairmaire, 1859        
  34. Leiopus nebulosus ssp. caucasicus Ganglbauer, 1887
  35. Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879
  36. Mallosia galinae Danilevsky, 1990         
  37. Mesosa nebulosa (Fabricius, 1781)
  38. Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931                         
  39. Molorchus plagiatus Reiche, 1877
  40. Molorchus schmidti Ganglbauer, 1883
  41. Morimus verecundus (Faldermann, 1836)
  42. Oberea erythrocephala (Schrank, 1776)
  43. Obrium brunneum (Fabricius, 1792)
  44. Oxymirus mirabilis (Motschulsky, 1838)
  45. Parmena pontocircassica Danilevsky & Miroshnikov, 1985
  46. Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817)
  47. Phymatodes alni alnoides Reitter, 1913
  48. Phymatodes testaceus (Linnaeus, 1758)
  49. Phytoecia (Blepisanis) vittipennis pravei Plavilstshikov, 1926
  50. Phytoecia (Cardoria) scutellata (Fabricius, 1793)
  51. Phytoecia (Coptosiella) antoniae Reitter, 1889                                 
  52. Phytoecia (Coptosia) georgiana Navrátil & Rozsíval, 2016
  53. Phytoecia (Helladia) armeniaca armeniaca Frivaldsky, 1878
  54. Phytoecia (Helladia) diademata (Faldermann, 1837)
  55. Phytoecia (Helladia) humeralis (Waltl, 1828)                    
  56. Phytoecia (Helladia) millefolii millefolii (Adams, 1817)
  57. Phytoecia (Helladia) pretiosa pretiosa Faldermann, 1837             
  58. Phytoecia (Opsilia) caerulescens (Scopoli, 1763)
  59. Phytoecia (Pilemia) hirsutula (Frölich, 1793)
  60. Phytoecia (Phytoecia) caerulea caerulea (Scopoli, 1772) 
  61. Phytoecia (Phytoecia) marki Danilevsky, 2008
  62. Phytoecia (Phytoecia) pubescens Pic, 1895
  63. Phytoecia (Phytoecia) pustulata (Schrank, 1776)              
  64. Phytoecia (Phytoecia) rufipes rufipes (Olivier, 1795)      
  65. Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825)
  66. Phytoecia (Musaria) affinis boeberi Ganglbauer, 1883
  67. Phytoecia (Musaria) faldermanni Faldermann, 1837
  68. Phytoecia (Musaria) puncticollis puncticollis Faldermann, 1837
  69. Pogonocherus hispidus (Linnaeus, 1758)
  70. Pogonocherus sieversi Ganglbauer, 1886            
  71. Plagionotus floralis (Pallas, 1773)
  72. Pseudovadonia livida desbrochersi (Pic, 1891)
  73. Pseudosphegesthes brunnescens (Pic, 1897) - ex larva, Quercus
  74. Purpuricenus budensis (Götz, 1783) – ex larva, Paliurus
  75. Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837
  76. Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897
  77. Ropalopus macropus (Germar, 1824)
  78. Rutpela maculata (Poda, 1761) – ex larva Corylus avellana, Carpinus
  79. Saperda scalaris (Linnaeus, 1758)
  80. Stenocorus (Anisorus) quercus aureopubens Pic, 1908
  81. Stenurella nigra maesta Danilevsky, 2013
  82. Stenopterus rufus rufus (Linnaeus, 1767)
  83. Stictoleptura scutellata (Fabricius, 1781) – ex larva, Carpinus
  84. Stromatium auratum (Böber, 1793) – ex. larva, Pistacia
  85. Tetrops gilvipes efetovi Lazarev, 2012
  86. Tetrops praeustus praeustus (Linnaeus, 1758)
  87. Vadonia unipunctata (Fabricius, 1787)
  88. Xylotrechus antilope bitlisiensis S. Marklund & D. Marklund, 2013 
  89. Xylotrechus arvicola lazarevi Danilevsky, 2016 – ex larva, Quercus
  90. Xylotrechus sieversi Ganglbauer, 1890 – ex larva, Astragalus      

+ několik neurčených druhů Cortodera sp.

... a velmi okrajově střevlíci (Carabus):

Carabus (Archiplectes) protensus protensoides Novotný & Voříšek, 1988            
Carabus (Megodontus) septemcarinatus septemcarinatus Motschulsky, 1840
Carabus (Neoplectes) ibericus imereticus Retezar, 2011 
Carabus (Procerus) scabrosus colchicus Motschulsky, 1844
Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus laevilineatus Ganglbauer, 1887            
Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus subincatenatus Kraatz, 1878