1 hour payday loans

GRUZIE - část první

Khashuri

Pevnost v Surami.  Jedna z nejstarších pevností v Gruzii. Strategické místo chránící průsmyk. Foto Petr Jelínek (upraveno) 

Letadlo Ukrajina airlaines je připraveno k odbavení a já si uvědomuji, že není cesty zpět. Letíme do Gruzie. Nestihnul jsem se ani těšit. Počkat? Těšit? Na co? Je to Gruzie! Válka v jižní Osetii doznívala ještě před několika lety. Autonomní republiky Adžárie a Abcházie nacházející se na území Gruzie nepřidávají ideální představě o bezpečném cestování. Klidu nedodává ani blízkost separatistického Čečenska. Na druhou stranu je to země na samé hranici Evropy a Asie, rozprostírající se mezi Velkým a Malým Kavkazem. Země sousedící s Tureckem, Arménií, Ázerbajdžánem a Ruskem. Země s obrovským turistickým potenciálem a nádhernou přírodou. Země, kde můžete potkat krom medvěda, vlka či ryse, také šakala, hyenu nebo levharta. Země, o které jsem někde slyšel, že prej je to tam v pohodě. Takže jaké pak copak? Jede se!

 Itinerář cesty po Gruzii.

Gruzie - navštívené lokality: 1) Tbilisi - Lake Lisi, 2) Gori, 3) Rikoti Pass (Khashuri), 4) Borjomi 5) Atskuri, 6) Akhaltsikhe 7) Benara, 8) Norio, 9) Lagodekhi, 10) Vashlovani Nature Reserve, 11) Etseri, 12) Sairme, 13) Bakuriani, 14) Goderdzi pass. Zdroj - mapa: https://bebaweb.cz/gruzie-mapy-a-gps.php

Kyjev. Mezipřistání na Ukrajině. Kyjev. Mezipřistání na Ukrajině.

Kyjev. Mezipřistání na Ukrajině.

Blázni, kteří se rozhodnou mě doprovázet na této zajímavé cestě jsou Petr a Pavel. Už dlouho před odjezdem je dokonce podezírám, že se na to snad těší. Od samého počátku plánování jsou však s výpravou problémy. Při plánování vázne zejména jeden důležitý bod. Plánování. Nebojím se napsat, že vlastně úplně chybí. Všichni jsme pracovně vytíženi a rozhodujeme se tak nechat vše na improvizaci a náhodě. Pár dnů před odletem nám Petr oznamuje, že ho z práce zřejmě nepustí. Naštěstí nás Petr před odletem ujistí, že možná pojede. Cestovní horečka u mě vygraduje ráno v den odletu, kdy si zamknu kufr na kód, který bohužel neznám. Na letiště pak s Pavlem jedeme v drobném napětí, zda se v hale skutečně potkáme s Petrem. Nejde o citovou vazbu, ale nevzali jsme si od něj kontakt na autopůjčovnu, kde máme zaplacené auto. Největší problém ovšem vyplave na povrch až těsně před odletem. Petr a Pavel mají svátek v jeden den a my tak vlastně do poslední chvíle netušíme, zda se jedná o plnohodnotnou tříčlennou výpravu.

Tbilisi. Lake Lisi.

Tbilisi. Lake Lisi. Dobré ráno v Gruzii. Foto Pavel Jelínek - upraveno.

Tbilisi. Lake Lisi.

Tbilisi. Lake Lisi.

007 petr

Tbilisi. Lake Lisi. Foto Petr Jelínek - upraveno.

Tbilisi. Lake Lisi. GoPro video.

Stereotyp nudných letištních kontrol narušuje pouze Petr. Nejprve vtipkuje s děvčaty ve frontě a rekrutuje další členy výpravy. Což mu jde opravdu skvěle. Chvílemi nás myslím bylo osm. U rentgenu se s úsměvem snaží vysvětlit, že bez svého nože v kapse nikam neletí. Pak to jde ráz na ráz. Kolem Petra se tvoří hlouček všech zaměstnanců. Vytahují zbraně. Míří na Petra. Ten se stále směje. Vypadá to, že bez nože skutečně nepoletí. My s Pavlem přihlížíme a nějak tušíme, že z původní tříčlenné výpravy se tímto stává dvoučlenná. Bez ohledu na jmeniny. Mezitím co si Petr užívá důkladnou letištní prohlídku „all inclusive“, my popojdeme opodál. Koukáme jinam a občas nechápavě kroutíme hlavou. Zřízenec pouští Petra, poslední letmé dotyky, výměna telefonních čísel a náhodné setkání pohledů. Petr pokračuje dále do letadla. Nůž zůstává. Plán, že poletíme přímo do Gruzie bez přestupu v Kyjevě, se tímto hroutí. Přesto se celkem komfortně a bez dalších patálií ocitáme těsně po půlnoci v hlavním městě Tbilisi. Posuneme si ručičky na svých digitálkách o dvě hodiny dopředu a vyrážíme vstříc všem dobrodružstvím.

Gori.

Gori. Stráně, kde si malinký Josif Vissarionovič hrál na vojáky.

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873.

Všechno klape. Petrův kontakt na týpka z autopůjčovny, se zdá důvěryhodný. Sympatický chlapík na nás čeká na letišti. Na své drsné tváři vysloužilého zápasníka vykouzlí něco jako úsměv místo pozdravu a doporučí nám vybrat z automatu nějaké GELy (což je místní měna). Za moment si to svištíme přes noční Tbilisi do jeho kanceláře. Mám bohaté zkušenosti z proslulé čtvrti Brno – Cejl, kde jsem pobýval za studií, ale místo kam nás dovedl, by rozhodilo i zkušeného masového vraha. Stojíme před domem a dáváme si přednost, kdo první vstoupí onoho strašidelného domu. Údajně tam má být kancelář. No nevím. My co sledujeme seriály typu Kriminálka Las Vegas, Kriminálka Miami, Kriminálka New-York a Kriminálka Anděl, my víme svoje. Týpek nám svítí mobilem na staré dřevěné schody. Stíny dotvářejí ponurou atmosféru domu. Je to přesně ten dům, kde se stane minimálně jedna vražda za týden a ve sklepeních se beze stop ztrácejí děti. Kancelář vypadá o něco lépe. Pokládáme na stůl své celoroční úspory v dolarech i eurech a podepisujeme několikastránkovou smlouvu, kde se pod malými písmenky skrývají netušená překvapení. Auto Mitsubishi Pajero 4x4 je na chvíli naše. Je sice o dost menší, než se zdálo na fotkách, ale při správném umístnění zavazadel a řízeném vykloubení končetin se nakonec vlezeme. Problém dělá zejména můj kufřík. Což nechápu, neboť byl určitě vyroben dříve než tahle modelová řada japonského auta. Takže by měl být kompatibilní. A pak že jsou Japonci bezchybní. S nedostatkem místa se úspěšně popere i vzadu sedící Pavel, který zpočátku neudrží nohy za hlavou déle než deset minut, ale nakonec si zvykne.

Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872

Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872

Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872

Průjezd nočním Tbilisi je zkouškou hlavně pro Petra, který se stává hlavním řidičem výpravy. V psychotestu při výběrovém řízení na tuto důležitou funkci výpravy uvedl, že pije minimálně o 10-15% méně alkoholu než my s Pavlem. Věříme mu. Do doby, než zastaví u prvního kšeftu a ve tři hodiny v noci si koupí 4 litry piva. Prej aby se mu lépe spalo. Na jeho obhajobu musím dodat, že nám dal ochutnat. A mimochodem spal skutečně dobře.

Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825)

Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825)

První noc tak přežijeme kousek za Tbilisi u jezera Lake Lisi, které se třpytí v lesku nočního velkoměsta. Vybíráme si krásnou loučku právě s výhledem na jezero. Usínáme vysílením a štěstím, že cesta klapla. Ráno se neprobouzíme loučce, ale na jakési černé skládce. V okolí jezera má být místo výskytu více než zajímavého tesaříka Purpuricenus caucasicola Danilevsky, 2015. Hledáme opravdu důkladně. Krom několika použitých šprcek v trávě nacházíme hlavně borovice. Nechceme ztrácet čas a přejíždíme do Gori. Rodného města nejkrvavějšího diktátora všech dob. Velkého Josifa Vissarionoviče Stalina. Nejdeme za historií. Zajímají nás stráně za městem, kde se možná malý Josif hrál s kalašnikovem a vyzkoušel si svou první popravičku. Tato terénní nerovnost je nepřehlédnutelná a louky rozprostírající se na ní, hostí zajímavé druhy tesaříků. Už od pohledu to tady vypadá nadějně. Jen nás zlobí vítr. Jak stoupáme více nahoru, vítr se mění v neustávající vichr. Je sice poměrně teplo, ale pokud vám několik hodin neustále silně fouká do uší, začne to vadit. Aktivita brouků v takovém vichru také není ideální.

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873. Foto Petr Jelínek - upraveno.

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873. Foto Petr Jelínek - upraveno.

Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872

Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872. Foto Petr Jelínek - upraveno.

Gori

Gori. Ráj tesaříků.

Přesto se rozcvičujeme a nacházíme první tesaříky Phytoecia (Phytoecia) virgula (Charpentier, 1825). Následně pak potkávám druhy Dorcadion (Cribridorcadion) auratum Tournier, 1872 a Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873, které tady pobíhají v okolí cesty. V terénních nerovnostech se skrývají střevlíci druhu Carabus (Mimocarabus) maurus maurus (Adams, 1817). To o mnoho zajímavější a jeden z nekrásnějších zástupců rodu Dorcadion se pohybuje v trsech kavylu. Je to temně černý a silně lesklý druh Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014. Kavyl se v silném větru přelévá jako rozbouřené moře a já se snažím soustředit na jakýkoliv pohyb. Ve větru se tesaříci moc nepohybují a snaží se spíše skrývat v kavylu. Je to náročné hledání. Přesto se mi tento nově popsaný poddruh nakonec podaří ulovit. Z tohoto velkého krasavce mám neskrývanou radost. Všechny další nálezy jsou ovšem těžce vydřené a vichr dál ztěžuje jakékoliv hledání. Bolest hlavy a únava z cestování si vybírají svou daň. Rozhodneme se toho nechat a změnit destinaci. Hlavně si chceme najít nějaké lepší místo na přenocování. Jedna noc na skládce stačila.

 Gori - lokalita Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014.

Gori - lokalita Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014.

Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014

Kopulující párek druhu Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014

Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014

Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014

Dorcadion (Cribridorcadion) mniszechi georgianum Lazarev, 2014.

Naším vytipovaným místem je Rikoti Pass u Khasuri. Místo, které zřejmě kdysi žilo čilým turistickým ruchem. Jelikož však nedaleko vznikl krásný tunel, přes sedlo se přestalo jezdit. Napovídá tomu několik vybydlených budov v okolí silnice. Jsou tady i nějaké provizorní stáje pro dobytek. V okolí se pohybují kravky a několik volně pobíhajících psů, kteří si nás ihned všímají. Jednu z opuštěných budov okamžitě obsazujeme. Je to vlastně jakýsi bývalý obchůdek, tvořen prosklenou výlohou, ze které zůstalo jen několik nebezpečně vzhlížejících střepů, které vám při pádu nádherně oddělí hlavu od těla. Evidentně je tento kšeft nyní využíván kravkama jako provizorní úkryt před deštěm. Naznačuje to hlavně podlaha, která je jakousi směsí hoven a slámy v poměru 99:1. Tak nějak tušíme, že od země nám tady zima určitě nebude. Noc ovšem není až tak idylická jak by se mohlo zdát. Přes bývalou výlohu celkem profukuje a noční teplota v této nadmořské výšce nedosahuje tropických hodnot. K volně pobíhajícímu dobytku přijeli v noci pastevci. Jelikož netuší, že jsme sem nepřišli krást dobytek, přisvítí si na nás hořícími pneumatikami. Opravdu se snažím usnout, ale nedaří se. Aby toho nebylo málo, oblíbil si nás jeden z místních pasteveckých psů. Nejprve na nás nesměle štěká a vrčí. Nakonec nám začne šmejdit po ložnici. Je to nepříjemné, ale aspoň neštěká. Pak si lehne kousek od nás a je klid. Když už se zdá, že při vůni hořících pneumatik a v neuvěřitelné zimě přeci jenom usneme, přijíždí policajti. Zaparkují nám skoro až v ložnici a posvítí si na nás dálkovýma. Nechápavě se snaží dopídit toho, co tady jako děláme. Náš pes se nás snaží bránit. Když se přesvědčí, že tady jenom přespáváme, kupodivu nedělají vůbec žádné problémy a nechají nás být. Popojedou kousek dál a zřejmě si taky zkrátí dlouhou noční směnu nějakým šlofíčkem. Ještě nějakou hodinku vnímám poblikávající majáky. Někdy k ránu usínám totálním vyčerpáním. Probouzím se zimou, ale u hlavy cítím zvláštní teplo. Je to kožíškem místního psiska, který si nás zřejmě oblíbil a v noci se k nám přitulil. Taky mu byla zima. Ráno společně posnídáme a odměníme i našeho hlídače či lépe řečeno hlídačku, protože se jednalo o fenku. Chtějí se k nám přidat i její kamarádi, ale hlídá si nás dokonale. Vím, že to není naším osobním kouzlem. Jen pravý český lovečák dokáže prolomit ledy. Naše hlídačka prožívá svou první snídani all inclusive. Já si radost ze snídaně moc neužívám, chladná noc a bičující vítr v Gori mně rozjel solidní zánět horních cest dýchacích.

Rikoti Pass Hotel

Rikoti Pass Hotel. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Rikoti Pass Hotel

Rikoti Pass Hotel. Následuje losování o jednotlivé místnosti. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Rikoti Pass Hotel

Rikoti Pass Hotel. Nakonec uleháme všichni v obýváku. Na plíseň v rohu jsme ráno upozornili majitele a dostali slevu. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Rikoti Pass

Náš hlídač. Spokojeně odpočívá po vydatné snídani.

Rikoti Pass

Rikoti Pass - snidaně. I když to nevypadá, zrovna chytáme střevlíky rodu Carabus. Pasti jsou již nastraženy. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Rikoti Pass

Za první noc do kelímků spadlo hned několik druhů Carabusů. Nejvíce Carabus (Neoplectes) ibericus imereticus Retezar, 2011 a
Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus subincatenatus Kraatz, 1878

Surami - pevnost

Pevnost v Surami. Pohled na pevnost dnes poněkud kazí gigantický metalurgický závod v Khashuri, rozléhající se v pozadí hradu. Foto Petr Jelínek (upraveno). GPS: 42°00'58.5"N 43°34'02.7"E

Legenda o Suramské pevnosti
Gruzínský car ve spěchu stavěl v městečku Surami pevnosti pro obranu proti přibližujícím se Turkům. Nedařilo se však zakončit stavbu do konce. Pokaždé se stěny bortily a vše bylo nutno začínat znovu. Stavitelé pevnosti si nevěděli rady a vezír, který měl podle rozkazu řídit stavbu, byl zoufalý. Nakonec se však vezír na radu lidí obrátil k vědmě.
„Je třeba oběti, aby byly stěny pevnosti pevné,“ odpověděla mu vědma. „Najděte nevinného mladíka, jediného syna vdovy. Zazděte jej do stěny. Tak postavíte pevnost a její zdi budou stát navěky.“
Hledali dlouho a nakonec našli mládence přímo v Surami, který byl skutečně jediným synem vdovy. Jmenoval se Zurab. Nešťastná vdova div nepřišla o rozum, avšak země byla na pokraji zničení, nepřítel stál u jejích vrat a hrozil jí úplnou zkázou. S křikem a pláčem přivedla matka jediného syna do pevnosti. Začali stavět pevnost. Matka se zoufale ptala:
„Synáčku můj, Zurabe, kam Ti osahuje zeď?“
„Maminko, po kotníky,“ odpověděl syn.
„Synáčku můj, Zurabe, kam?“
„Maminko, po kolena“.
„Synáčku můj, Zurabe, kam?“
„Maminko, po hruď“.
„Synáčku můj, Zurabe, kam?“
„Maminko, je konec“.
„Synáčku můj, Zurabe…“
Postavili zeď, která byla zpevněna obětní krví a stala se neodolatelnou překážkou nepřátel. A nešťastná matka prý každý den přicházela k pevnosti a plakala:
Suramská pevnosti, moje přání. Kdy uvidím svého syna? Ty máš mého Zuraba, starej se o něj. Budu Ti nosit vody v džbánu, umyj jej. Nekrm jej ovesným chlebem, dej mu bílý pšeničný. Neobouvej mu střevíce, dej mu botky ze safiánu. U této stěny prý i nyní tečou průzračné matčiny slzy a v trávě, kterou porostla celá zeď, vyrůstají vlasy mládence.
Pozn.: Podle legendy byl natočen v roce 1984 i film: "Legenda o Suramské pevnosti".

Carabus (Procerus) caucasicus colchicus Motschulsky, 1844
Carabus (Procerus) scabrosus colchicus Motschulsky, 1844. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Nechceme se dlouho zdržovat. Políčíme několik pastí na střevlíky a míříme k tureckým hranicím.  Ocitáme se v okolí pevnosti u městečka Atskuri, kde se na okolních rozlehlých stepích prohání velmi zajímavý dorcadion. Za zmínku by určitě stálo i to, že po cestě Petr chytil opravdového obra mezi střevlíky. Celá událost se stala velmi rychle. Petr přes ruční brzdu uvedl auto do řízeného smyku. Ještě za jízdy vyskočil z auta a my s Pavlem jsme se ocitli v jedoucím autě bez řidiče. Než jsme se vzpamatovali, Petr přinesl nádherný a obrovský kus zelenomodré samice druhu Carabus (Procerus) scabrosus colchicus Motschulsky, 1844. Ta dosahovala velikosti přežrané myši nebo malé želvy. Jelikož jsme s Pavlem byli tímto trapným úlovkem pěkně nakrknutí, domluvili jsme se, že oficiálně vymažeme tento zážitek z deníku výpravy. Taky z našich pamětí a dokonce dne se s Petrem nebudeme bavit. Uzavřeli jsme se do své trudomyslnosti.

Atskuri

 Pevnost Atskuri. Zůstalo jen obvodové zdivo. GPS: 41°43'41.5"N 43°09'56.0"E

Atskuri

Lokalita v okolí Atskuri. Opravdu velmi špatné místo ke sběru brouků. My už to víme.

Atskuri

Atskuri z jiného pohledu. Vzhled typu - "Klasický balkánský venkov". Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865.

V okolí Atskuri to už je balzám na duši. Nádherné stepi a krásné počasí. Nic lepšího si člověk nemůže přát. Už od pohledu to je místo, kde se prohání tisíce dorcadionů. Po chvilce chytám několik kusů druhu Dorcadion (Cribridorcadion) sulcipenne paki (Danilevsky, 2014). Pak chodím pěkně dlouho jako kretén, aniž bych zahlédl vůbec něco živého. Zdá se, že to tady nebude až tak převratné jak se na první pohled zdálo. Slunce pere do zátylku a přemýšlím o návratu zpět na místo, kde jsem našel předešlého tesaříka. Kopce lákají k prozkoumání a rozhodnu se šplhat stále nahoru. V trávě se zablesknou dvě tělíčka tomentově bílého druhu Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Konečně. Pak ještě zahlédnu několik kousků známého Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873. Vše se krásně rozjíždí a já se kochám neskutečnou a panenskou přírodou. Je to tady nedotčené, jakoby tady nechodila lidská noha. Nádhera.

 Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873

Dorcadion (Cribridorcadion) striolatum Kraatz, 1873. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) sulcipenne paki (Danilevsky, 2014)

Dorcadion (Cribridorcadion) sulcipenne paki (Danilevsky, 2014). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Najednou vidím pod kopcem vozidlo. Zastavuje u krčící se postavy. Nejsem si jistý, ale zřejmě je to Pavel, nacházející se o pár desítek výškových metrů pode mnou. Za chvíli troubení a mávání. Přicházím dolů k autu. Ano, je to Pavel. Kouká na mě dost rezignovaně. Panáček u teréňáku je prej místní policie v civilu. Ten nám se vší vážností dost složitě něco vysvětluje v gruzínštině, pak v ruštině. I když si vybavuji spoustu básniček z hodin ruského jazyka na základce, nechytám se. Přesto zkouším komunikovat a zalovím v paměti:

„Vot Tamara, pasmatri,
i igruški nazavi
Kukla Lora, Míška Býška
zájčik, dáže knižka.
Baraban, mašina, utka i kartina,
kubiki i mjač, eto nado znať.“

Nic. Pokud nepomůže ani tohle, jsme v pěkným průseru. Zřejmě to dost jasně nevystihuje naši situaci. Pán s vážnou tváří ukazuje na podivné barevné sloupky bez nápisů, které jsou roztroušeny ve svahu. Snad nějaké ochranné pásmo. Myslím na předsunuté hranice s Tureckem či nějakou autonomní oblast, ale zdá se mi to bizarní. Každopádně to vypadá, že tady nemůžeme být a je to jedno z nejtajnějších míst v Gruzii. Volá něco na ředitelství. Následně nám bere naše pasy a ověřuje si datum příletu. Přesně doteď to vypadá pouze jako trapné nedorozumění. Nyní je čas panikařit. Nechává si naše pasy a vybídne nás k nasednutí do vozu značky Lada Niva. Jedeme za nějakou vojenskou hlídku. Těžce jsem polknul. Zamíříme si to kolmo přímo do prudkého kopce, který jsem měl problém vylézt i po čtyřech. V této trapné chvilce, kdy nevíme, zda nás popraví, zavřou či vyhostí, obdivuji sílu tohoto úžasného auta. Jedeme mimo cestu a mám co dělat abych se nějak udržel na sedadle a neomlátil si hlavu o skromný interiér tohoto vozidla. Sklon svahu je něco mezi 80-85%. Vyjedeme na hřeben, kde se už rýsuje nějaká občas využívaná cesta. Po chvilce potkáváme dva těžkooděnce v plné zbroji, kteří drží jako rukojmí našeho Petra. Ten se směje. Jako vždy. Takže těžko říci v jakém jsme průseru. Hlídka s kulomety budí více respektu než vážný pán, přesto vyloudí v obličeji úsměv. Kouknou se nám do foťáků a zjišťují, že fotíme opravdu jen brouky. Pak se smějí, ale i tak trvají na tom, že musíme toto místo opustit. Až rusky mluvící Petr nám překládá, že tudy vede nějaký strategický ropovod. Údajně už zažil nějaké pokusy o sabotování. Což je důvod jej chránit i před sběrateli brouků. Nevím, jak bychom mohli sabotovat něco co je několik metrů pod zemí, přesto se shodujeme na tom, že proti ozbrojeným složkám nebudeme vést žádný odboj. Necháváme se odvézt zpět k autu. Tam se přátelsky rozloučíme s naším, už nyní usměvavým, policistou v civilu a spřádáme náhradní plán.

Atskuri a okolí 

Atskuri a malebné okolí. Bylo by tu hezky. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Samice druhu Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Samice druhu Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865 Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Během chvíle se přesouváme za Akhaltsikhe kousek od tureckých hranic. Z auta vytipujeme zajímavě vzhlížející loučku přímo u silnice směrem na vesničku Benara. Je to asi třetí místo. Na těch předešlých byly neoznačené a nebezpečně vzhlížející barevné tyčky. S těmi už máme své zkušenosti a víme vo co de. Pod jedním stromem jsme dokonce zahlídli plně ozbrojenou vojenskou hlídku ukrytou ve stínu. Nyní jsme o něco moudřejší a zastavujeme tak raději přímo u silnice. Tady nám snad opětovný svoz autem značky Lada Niva nehrozí. Než Petr vypne motor, vybíhám ven. Během chvilky už držím v ruce první kusy druhu Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Tam další. A další. Vypadá to dobře. Užívám si celou minutu radosti. Z poza kopce přijíždí dodávka a zastavuje přímo u mě. Uvnitř pán v maskáčích. Divně na mě kouká. Což je v Gruzii normální. To snad ne! Už zase! Z jeho gruzínštiny vytuším, že je zvědaví co tady sbírám. Nemá smysl zapírat. Ukazuju mu právě chycený párek tesaříků. Vyloudí něco mezi úsměvem a údivem. Mám šanci spočítat všechny jeho tři zuby a představit se. Je to Mikhail. Nikdo s takovým jménem nemůže být zlý. Když se mu představím svým jménem, je ruka v rukávě. Jeho nadšení je pak větší, když zjistí, že jsme z Československa. Jsem překvapen, že naši republiku zná. Je to divné, ale pije naše pivo. Jak zvláštní. Nechápu, proč vlastně nemáme krýgl ve státním znaku. Nabídne mi několik žampiónů. Zřejmě předpokládá, že jsme gurmáni a brouky máme na jídlo. Uctivě odmítám. Poděkuji a auto mizí. Věnuji se opět dorcadionům. Petr mizí někde na kopci. My s Pavlem zůstáváme při silnici. V dálce se začnou kupit mraky. Bouřka. To snad ne. Konečně dobré místo a překazí nám to počasí? Začíná být dusno. To mají brouci rádi. Co se stane v následujících minutách lze jen těžko popsat. Ze země začnou po desítkách vylézat dorcadioni. Jsou všude! Něco podobného se mně ještě nestalo. Je zbytečné vůbec vstávat. Stačí jen klečet a sbírat ty opravdu nejpěknější kusy. S Pavlem na sebe koukáme a nevěříme. Jako ve snu. Dle jeho ďábelského úsměvu je mi jasné, že to prožívá stejně. Po chvíli na sebe mrkneme a spěcháme k autu. Chce to o dost větší smrtičky. Bouřka nás nechá užít si ještě asi deset minut entomologického snu, pak začne pršet. Za déšť jsme nakonec rádi i my. Během několika minut už stejně nemáme tesaříky kam dávat. Neskutečné!

Benara

Benara. Ráj dorcadionů. Místo bez ropovodů. Konečně ta správná kombinace.

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865

Dorcadion (Cribridorcadion) niveisparsum Thomson, 1865. Pro samého tesaříka není kam šlápnout. Nepříjemné.

Benara

Benara. To vzadu jsem já. Snažím se vyhnout dorcadionům. Neúspěšně. Jsou všude. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Po cestě zpět na naše oblíbené nocoviště zastavujeme v topolové aleji u Akhaltsikhe. Stromy jsou tady nabušené larvami a imaturními imagy druhu Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897. Z tohoto druhu máme radost. Než se uložíme do našeho chlívečku ke spánku, zkusmo zastavujeme na místě, kde Petr ulovil svého Procera. Tito brouci jsou opravdovými klenoty a největšími dravci v broučí říši. Dravé larvy i dospělí brouci loví šneky. Setkání s nimi je však vždy pouze dílem náhody. Prohlížíme okolí silnice a příkop s čelovkama. Petr nachází další kousek, který mně s úsměvem jemu vlastním daruje s tím, že pokud si najdu svého, tak mu ho vrátím. Nemám slov. Je to frajer. Když držím tohoto dravce o velikosti chlapské dlaně, jsem opravdu šťastný. Nakonec jeden kus najde i Pavel a tak jsme v lovu tohoto střevlíka nadprůměrně úspěšní. Lepší zakončení dne si nemůžeme přát.

Lokalita Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897.

Lokalita tesaříka Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897.

Lokalita Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897. Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897.

Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897. Foto Pavel Jelínek (upraveno)

Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897

Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897. Foto Pavel Jelínek (upraveno)

Lokalita Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897.

Nad lokalitou tesaříka Rhamnusium bicolor testaceipenne Pic, 1897 se stahují mraky.

Hned ráno nedočkavě nakoukneme do našich pastí. Je to lepší, než jsme doufali. Z pastí taháme druhy jako Carabus (Neoplectes) ibericus imereticus Retezar, 2011, Carabus (Sphodristocarabus) armeniacus subincatenatus Kraatz, 1878, Carabus (Megodontus) septemcarinatus septemcarinatus Motschulsky, 1840, Carabus (Tribax) puschkini kolenatii Chaudoir, 1846 nebo také Cychrus (Cychrus) aeneus rikoticola Deuve, 2014. Dopoledne vyzkoušíme ještě jednou Gori. Vítr ovšem neustává a sluníčko se taky spíše schovává. Moc úspěšní tak nejsme.

Akhaltsikhe

Akhaltsikhe

Akhaltsikhe - hraniční pevnost Rabati. Strategické místo v boji proti turkům.

Akhaltsikhe - Rabati.

Akhaltsikhe - Rabati. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Akhaltsikhe - Rabati.

Akhaltsikhe - Rabati.

Noční Akhaltsikhe.

Akhaltsikhe - Rabati.

Akhaltsikhe - Rabati v noci. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Akhaltsikhe - Rabati.

Akhaltsikhe - Rabati v noci. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Khashuri, Atskuri, Benara. GoPro video.

Po obchvatu kolem Tbilisi míříme do lesů v okolí Noria. Není to daleko a tak jsme za chvíli u hlavního města a stačí ho jen severní cestou objet. Ač se to zdá velmi jednoduché, skutečnost je naprosto jiná. Pokud si představíte tu nejhorší cestu, jakou jste kdy autem jeli, ani zdaleka se nepřiblížíte stavu vozovky na obchvatu okolo Tbilisi. Jsou tady sice místa, kde asfalt je, ale ten tady tvoří takové vlny, za kterými se bez problémů ztratí celé auto. Navíc tyto nerovnosti nejsou vůbec vidět. Najet na takovou vlnu v plné rychlosti, zřejmě si vyzkoušíte několikametrový skok autem. Asfalt se brzy však často ztrácí a přechází v šotolinu. Ne jen tak pozvolna. Je tady takový schod, na kterém zrovna visí kamion na břichu. Řidiči nevěřícně kroutí hlavou.

Tbilisi - obchvat.

Tbilisi - obchvat.

Tbilisi - obchvat. Dálnice vedoucí peklem.

Naštěstí projedeme tuhle džungli bez újmy na autě a ocitáme se v lesích u Noria. Vytahujeme sklepávadla a vyhlížíme hlohy. Moc jich tu není. Celé místo slouží k setkávání rodin z hlavního města a piknikování. Naše počínání proto vzbuzuje značnou pozornost. Je po dešti a mnoho brouků na hlohu není. Přesto do sklepávadla padnou druhy jako Alosterna tabacicolor ssp. subvittata (Reitter,1885), Cerambyx scopolii Fuesslins, 1775, Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758), Fallacia elegans (Faldermann, 1837), Glaphyra kiesenwetteri ssp. hircus (Abeille de Perrin, 1881), Molorchus monticola Plavilstshikov, 1931, Anoplodera rufipes ventralis Heyden, 1886, Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906, Stenocorus quercus aureopubens Pic, 1908, Stenurella nigra maesta Danilevsky, 2013, Tetrops gilvipes efetovi Lazarev, 2012. Petr najde jeden kousek Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837. Když na bílou plachtu dopadne překrásný druh Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817), zdá se to být vrchol dnešního dne. Ten má ovšem teprve přijít. Se soumrakem má na hlohy nalétávat druh Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Tento štíhlý elegán je opravdu supervzácnost, tak jako jeho evropští bratříčci ylliricum a nitidum. Chce to dobré místo a hlavně vědět jak na ně. Lehké to rozhodně není. Už je pomalu tma, když zahlédnu něco podivuhodně štíhlého mezi mokrými zbytky květů hlohu na plachtě sklepávadla. Nemůže být pochyb. Je to on. Tímto si můžu odfajfknout jeden z hlavních cílů výpravy do Gruzie.

Norio. V pozadí Martkopi Monastery.

Norio. Martkopi Monastery. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Norio. Martkopi Monastery.

Norio. Martkopi Monastery. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906

Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906

Anaglyptus simplicicornis Reitter, 1906. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817)

Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817)

Paraclytus sexguttatus (Adams, 1817). Foto Petr Jelínek (upraveno).

Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837

Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837.

Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837

Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837.

Rhagium (Megarhagium) fasciculatum Faldermann, 1837. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Martkopi Monastery.

Martkopi Monastery.

Martkopi Monastery. Martkopi Monastery.

Martkopi Monastery. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Martkopi Monastery.

Martkopi Monastery. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879

Leptorhabdium caucasicum Kraatz, 1879. Jak vidí vzácnost tohoto druhu Pavel. Foto Pavel Jelínek (upraveno).

Těsně před půlnocí se přesunujeme na severovýchodní hranice s Ázerbajdžánem. Vlastně moc nechybí a ocitli jsme se v Ázerbajdžánu. Lehce se zakecáváme v autě. S hrůzou v očích pak otáčíme auto těsně před celnicí. Je štěstí, že se za námi neozývá střelba. Muselo to vypadat dost podezřele. Naším večerním cílem se stalo kladení pastí na střevlíky v okolí Lagodekhi. Jelikož nevidíme na krok a netušíme, kde jsme, kladení pastí necháváme až na ráno. Vedeni instinktem končíme na nějaké mýtince v lese za malou vesničkou. U mě přetrvává angínka a rýmečka, tak se poskládám v autě. Kluci zalehnou do trávy vedle auta. Pavel moc nespal. V noci ho na mýtince údajně navštívil medvěd. Je pravda, že jsem slyšel nějaký křik, ale nechtělo se mi vstávat. Byla tma a zima. Určitě bych prochladnul. Bylo to dobré rozhodnutí. Ráno kluky nacházím téměř na stejném místě. Se všemi končetinami. Nemohlo se tak stát nic hrozného.

Khirsa St. Stephane Monastery

Khirsa St. Stephane Monastery. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Khirsa St. Stephane Monastery

Khirsa St. Stephane Monastery. V mlze Velký Kavkaz. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Zemo Khiza

Zemo Khiza. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Zemo Khiza

Zemo Khiza. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Ninoskhevi River

Ninoskhevi River. A je to tady. Ranní koupel. Jednou to muselo přijít. Foto Petr Jelínek (upraveno).

Zakopání pastí je dílem okamžiku. Les tady vypadá opravdu geniálně a barvitě si představujeme jaké druhy Carabusů nám budou padat do pastí. Pavel trvá na červeno-zeleno-modrých z fialovým okrajem. Já jsem skromnější. Mně by stačil zlatavý okraj. Petr zase zlobí. Už od včerejška trvá na koupání v nedaleké řece. On vlastně po celou dobu výpravy trvá na koupání v čemkoliv, co trochu připomíná řeku či potok. Jakoby netušil důležitost ochranné vrstvy ze špíny, mazu a přebytečných tělních tekutin. Několikrát jsme ho s Pavlem museli okřiknout, přivázat či jinak eliminovat. Teď už se z toho nevyvlíkneme. Řeka je pár kroků od našeho nocoviště. Rozhodujeme se tomu milému darebákovi udělat radost. Vezmeme ho tedy na plovárnu. Řeka Ninoskhevi vytékající z ledovců pod Velkým Kavkazem je dobrou volbou. Minimálně vypadá tak čistě, že by se z ní člověk i napil. Ale mám radši pivo. Jakmile Petra vypouštíme, odhazuje veškerý oděv a pobíhá v okolí řeky jako smyslů zbavený. Máchá se v peřejích a vypadá moc se šťastně. Jeho nadšení je velmi nakažlivé. V rouše Adamově skáču do peřejí. Voda po proudu vypadá jako tok pod Spolanou. Přichází šok. Tušil jsem to! Má vrstva špíny na kůži není ještě dostatečně silná. Cítím chlad. Zastavuje se mi srdce. Petr se stále usmívá a užívá si koupel. Snad to, že ho chci zbít za tento nevšední zážitek, mě donutí udělat poslední pohyb. Drábkem se zachytím o kámen a vyšvihnu se zpět na břeh. Vidím Pavla, jak je unášen po proudu. Má zajímavě modrou barvu a nehýbe se. Ten darebák Petr nám zatajil, že voda z ledovce je studená. Petr se další půl hodinu rochní v řece. Je to jasné. Musí to být přímý potomek Hillaryho nebo tučňáka. Já se snažím využít něco málo tepla z vyhřátých kamenů. Jediné štěstí, že nás dnes čeká výlet do polopouště. Snad se tam ohřejeme.

Jvari Monastery

Jvari Monastery

Jvari Monastery. Klášter Džvari je gruzínsko-pravoslavný klášter ze 6. století u města Mccheta, bývalého hlavního města Gruzie. V překladu znamená Chrám Kříže. Dodnes je Mccheta (Mtscheta) hlavním sídlem Gruzínské pravoslavné církve.

Další plán je tedy jasný. Doplnit zásoby vody, jídla a chlastu. Vyrážíme do míst, kde už budeme závislí jen sami na sobě a kde zřejmě dlouho nepotkáme lidi. Alespoň v to doufáme. Míříme do samého srdce národního parku Vashlovani. Nejvýchodnější místo obklopené hranicí s Ázerbajdžánem. Plánujeme se tady pár dnů zdržet. Hlavním cílem bude tesařík, který bývá mnohými entomology v nezávislých anketách nad prázdnými půllitry označován jako vůbec nejkrásnější druh tesaříka. No a dalším, spíše imaginárním cílem, je velký druh tesaříka, který tady byl před rokem objeven v jednom kuse polskou výpravou. Jako nový druh pro Gruzii. Je na co se těšit. 

Západ slunce.

... pokračování v článku Georgia - part two